vzkřiešením Syna Božieho. Vyvedeni jsme ze tmy bludu pohanského a přivedeni ku pravé vieře; zproštěni jsme neužitečné těžké roboty, abychom pro marný svět nepracovali, ale pro chválu věčného života blaženého; skrze moře jsme provedeni, kdež jsú ztonuli všichni naši nepřietelé, ješto jsú za námi byli, totiž hřieši naši, když jsme byli křstem svatým omyti všech svých hřiechuov, a nynie mnozí pokáním svatým k tomuto hodu. Hod tento veliké nám z naděje a z viery činí utěšenie. Neb když věříme, že Kristus umřev i vstal z mrtvých, věříme, že i my vstanem. A jakož zde s ním stojíme, takéž s ním u věčné jeho chvále budem jmieti utěšenie. Těmi řěčmi v té naději velí sě nám těšiti svatý Pavel.
Vizte také, ať řku pro mdlejšie v duchovenství, jak čas zpuosobem Božím ukazuje slavnost hodu tohoto! Den roste, noci ubývá, studeň míjie, svět sě rozhřievá, ptáci sě veselé, země sě zazelenává, lesy, louky, pole svú krásu berú jako znova, jako by vše úroční daň tvórci svému k hodu jeho vydávalo, a v kosteléch, aj, jak krásné a veselé pěnie a zpievanie počalo sě! A protož máť nám v tyto hody nová mysl utěšená v srdcích býti v Hospodinu vidúc v stvoření pořád a útěchu [jmajíc]text doplněný editorem, ne k tomu milostí velnúc, ale k samému Stvořiteli. Neb když jest v zdejšiech věcech nějaká líbost a útěcha, kdež smrtedlní ještě máme přiebytek, ó, co tam útěchy, co jest tam líbosti, kdež s Kristem u věčném životě kralují a věčně budú kralovati živě v svých tělech ušlechtilých vstanúc z mrtvých, opravených Boží mocí v podobnost jasnosti Syna Božieho, ješto pokorná zde těla jměli. A protož nekochajíc sě milostí ač i k utěšeným věcem tohoto světa, ale od těchto obrátiti sě k věčným věcem, hledajíc Krista, s dobrými činy a bez rozpači, až sě někdy i ukáže, jakož dnešní čtení mluví o tom, jak jest Maria Majdalena a druzy dvě s vonnými mastmi hledaly Krista. A z toho čtení svatý Řehoř byl jest sám svými usty učinil
