obecné kázanie k lidu den velikonoční a řka takto: Mnohé řeči, bratřie milá, skládal sem vám píše, jichž všech pro svú nemoc nemluvil sem k vám usty. A vizi z vás některé, že ne tak jich rady poslúchají, když jiný je čte, jako z mých ust. Protož vám chci dnes ze čtenie na mši řéci nětco. Neb hlas řeči viece než kniehy vzbúzie srdce rozmařělá. A jakž koli nevizi sebe dospěšna k tomu, však milost vzbúzie sílu proti mému nedostatku. Vědě, kto jest řekl to: Otevři svá usta, a jáť je naplním. A protož v chtění a u vóli jmějme účinek dobrý, a z Boží pomoci přijdeť v skutek, co jest v chtění bylo. A také dává chut k řeči a udatstvie slavnost dne vzkřiešenie Božieho. Neb by velmě neslušalo, by na ten den dlužné chvály mlčal tělesný jazyk, v němž jest z mrtvých vstalo tělo našeho Stvořitele.
I slyšěli jste v svatém Čtenie, že ty svaté ženy, ješto jsú chodily po Synu Božiem, s drahými mastmi přišly k hrobu, a jehož jsú milovaly za živa, chtiec jemu v snažnosti té milosti podlé slitovánie milostivé lidské mysli pohodlé učiniti i mrtvému. Ale to, co sě jest tu dálo, znamenává nětco, ješto sě má dieti v svaté cierkvi. Protož tak jest slyšěti, co sě jest stalo, abychom také pomyslili, co my máme, jich následujíc, učiniti. A tak i my v toho, ješto jest umřel pro nás, věřiece, budem li, jsúc vuonie šlechetností naplněni a dobré skutky jmajíc do sebe, Boha hledati, tehdy jsme přišli s drahými mastmi k hrobu jeho. Ty pak ženy anděly viděly, ješto s mastmi k hrobu přišly, to jest, že těch zbožných myslí zřie k měšťanóm vrchnieho Jeruzaléma, s nimiž bydla mají žádost, ješto s vuoní šlechetností svatú žádostí blížie sě k Bohu. Ale i to jest znamenati, co jest to, že jsú na pravé straně viděly anděla ty ženy. Co jest levú stranú, jen zdejší život znamenati, a pravú onen věčný život? Jakož die Písmo: Levice jeho pod mú hlavú a pravice jeho obejme mne. A poněvadž náš vykupitel již byl minul, přěšed života zdejšieho porušenie, podobně anděl, ješto jest
