sedí na tróně, a řekli: Alleluja. Neb čímž vyšší před Bohem, tiem vyšší radost toho výsosti převelebné, ješto na tróně sedí, poklonu vzdáti. Aj, jakť jest pěkný řád jako po vstupních v té radosti, ješto kto zachopí je v Hospodinu, z Božích daróv, z Božie milosti, z Božie moci útěchu vezma: když v sobě uzří aneb v jiném dobrý počátek, že pustí od světa; ale bezpečnějšie, když již žádost k světu a tělesná zhynula by; a opět nadto, když pokáním čistiti bude dřevní poškvrny. Neb ač by sě dlužník nedlužil viece, nemuož býti prázden dluhu, donidž zaň dosti neučiní. To pak vyšší opět příčina radosti bývá duchovným srdcóm, když kto jsa již jako z starších v srdečné pokloně pokoru má proti Bohu, jakož oněch starcuov čtyřmezdcietma své koruny sněmše z svých hlav, poklonu před Bohem učinili a řkúc: Alleluja. Neb bez svaté pokory, ješto samému sě člověku dává poznati a Boha nad sě, nelze jest té vnitřnie radosti pochutnati v Hospodinu.
Páté alleluja psáno jest v kněhách Dobešových. Tu jest tak řečeno: Kamenem stkvúcím a čistým položeny budú všecky ulice Jeruzaléma a ve všěch ulicéch jeho budú zpievati: Alleluja. Požehnaný Pán Hospodin, ješto jest povýšil jeho. Jakž koli vplně jeliž v nebesiech má to býti, a však i zde zbožné duši statečných lidí nějaký pochop bývá někdy. Neb i duše pokojná v Boze nazvána jest v Písmě Jeruzalémem. Když taková duše bude šlechetnostmi stkvúcími, čistými a pevnými v tvrdé stálosti jako kamenem po všěch svých mocech, v rozumu, u vóli, v paměti, v žádostech i v činech položena, v těch všech ulicéch jejie bude zpieváno alleluja. Takovú duši naplní Buoh radostí své tváři v cestě svaté, čisté milosti navštievě srdce, osvětě, projesně, rozšíře příštiem své té zvláštnie milosti, s níž jdú darové mnohých milostí a vše dobré a že vylíčí všeliké zlé. Nenieť útěchy nad srdečnú radost, jakožť pokládá v své
