nevýmluvné v Boží chvále.
Najprv jest v Apokalypsí tu položeno alleluja, ješto psáno: Vzdvihl jeden anděl silný kámen jako žernov veliký a pustil jej v moře řka: Tuto brzkostí Babylon, to veliké město, svrženo bude a nebude potom nalezeno. A hlas hudcuov, zpěvákuov a trúby nebude v něm slyšán viece. Pak die potom: A slyšal sem jako hlas veliký trúb mnoho v nebi, any řkú: Alleluja! Babylon znamenává svět tento, a v komž pohyne, že Božie milostí jako utone v něm postava světská a obyčej, móž spravedlivě, i jiní, jimž Božie čest milá, pokřiknúti v chvále Boží a v radostném srdci: Alleluja! Anižť kto zakúší té srdečné radosti v chvále Boží, ješto to slovo alleluja znamenává, jen ač jest ovšem padl svět v srdci jeho. Nebť veliká jest róznice mezi radostí světského srdce a radostí, jemuž mílo duchovenstvie. Jakož přiezen a milost k tomuto světu jest Boží nepřietelnice, jakož pokládá svatý Jakub: Takéž milost k Bohu nemóž milosti k světu jmieti. Neb jsú jeho zlí činové v hrdosti srdce; v žádosti lakomé, vše, což vidí, že by rád jměl; v žádosti tělu libého.
Druhé stojí psáno v Apokalypsí alleluja, když die svatý Jan, že jest tudiež slyšal, ano řekli: Chvála, silnost a slavnost Bohu našemu; neb sě jest pomstil nad velikú zlú kóží, ješto jest všicku zemi porušila v své nečistotě, a pomstil nad jejie rukama krve svých sluh. A opět řekli: Alleluja! Prvnie ono dřevnie radost byla jest, ješto kto ostane světa, potupí zřejmě světské věci, zákon přijme neb postavu duchovných lidí, utěšenie jest. Neb počnúc k skonánie jest přijieti; ktyž kto nepočne, kdy ten skoná? Ale málo jest to, nebude li druhého utěšenie, že by Hospodin, poraže svět v někom, i pomstil sě nad hlavami svých nepřátel. Ty hlavy světské jsú prvnie žádosti, ješto mysl tržie k světským věcem. V komž ty hlavy nebudú zetřěny, těžce musí, chce li svítěziti, bojovati. Ochabí li sě, přemožen bude a odvrátí sě. Toť jest svět z klášteruov mnohých učinilo; toť v svět zasě odvolává, z nichž prvnieho obrácenie
