ač však zde nynie od hřiechuov přestěžíme sě v šlechetnosti. Aj, jakť ten, jehož v hrobu zvěstuje anděl, ukázán jest v přěstěžení; neb, když jej poznáme v umrtvení těla svého, v přestěžení mysli v nebeskú žádost uzříme jej. Toť sem pro hod dne tohoto o čtení pomluvil, ale ještě jest, ješto k slavnosti hodu musím řéci.
Dva jsta byla životy, jeden známe, ale o druhém nic jsme nevěděli. Jeden život jest smrtedlný, druhý nesmrtedlný; jeden poddaný porušení, druhý bez porušenie; jeden smrtí, druhý vzkřiešenie z smrti. I přišel Kristus, Buoh i člověk, měřitedlník člověčí s Bohem, přijal pro nás ten smrtedlný život, jenž jsme znali, a druhý ukázal, jehož jsme nevěděli. Jeden jest strpěl umřieti a vstav z mrtvých, ukázal jest druhý. Kdyby byl nám sliboval život věčný a vstánie z mrtvých našeho těla, a my jen smrtedlný život vieme, a toho vstání z mrtvých nám neukázal sám v sobě, jak bychom tomu uvěřili? A tak učinil sě člověkem, ukázal sě v těle, ráčil umřieti dobrovolně a vstal z mrtvých mocně, a to ukázal na sobě zřejmě, ješto nám slíbil k odplatě. A pakli die kto: Ten jest mohl správně vstáti, neb jest Buoh byl, smrt jeho držeti nemohla: protož, aby naučil neumětelnost naši a posilnil u vieře mdloby našie, nejen vzkřiešenie své ukázal. Ač v tu chvíli sám byl umřel, však jest vstal ne sám. Neb tak die čtenie: Mnoho těl svatých vstalo, ješto jsú byli zemřěli. Protož ižádný neřiekaj toho, by to nepřišlo jiným lidem, ješto jest Kristu, že jest Bóh, přišlo v tělu jeho! Aj, vidíme, že Čtenie praví, že jsú s Kristem i jiní vstali, ješto byli lidé púzí! A když jsme údové našeho Vykupitele, jmějme k témuž čáku, jakož sě jest stalo naší hlavě! Pakli sě velmi vidíme zavrženými, máme pro to i my najmenší z úduov naději jmieti k témuž, ješto do větších úduov
