oblibovánie jest již smilstva; již sě mysl s tiem jako objímá. A však dvé jest větší než jedno. Smilstvoť jest smíliti sobě nětčí tělo pro krásu jeho neb lepotu aneb přípravu a v tom dluhu líbost jmieti. Smilstvoť jest připravovati sě na to, aby sě v tom slíbil jiných očima. Smilstvoť jest i samému v takových přípravách kochati sě. Pakli co viece bude k tomu, a tiem huoře. A protož ve všech takových věcech sluší každému podlé stavu jeho skrovnu býti a strach Boží nad sebú jmieti, a co jest přieliš, obřezati. Neb čím jest kto pílnějí těch znamení hrdého srdce neb smilného, tiem sě v srdci jeho ten zlý kořen viece rozmáhá; a opět čím silnější kořen smilstva neb pýchy, viece bude pílen té přípravy. A tak bude vší snažností marnú věc pracovati, hledaje lidské pochvaly, netbaje, co potom bude. A kohož lidé pochválí a Buoh jej hyzdí, neobránie lidé jeho, když jej Buoh súditi bude.
Jistě nenecháť súd Boží té nepravosti bez pokuty, ktož bude nakládal na takú marnost, velikú snažnost obrátiv na to a vší myslí ulnuv k tomu. Nalezneť takú přielišnost hodná pokuta. Nechciť mlčeti, coť mluví prorok Izaiáš o takových přielišnostech hrdých myslí nebo smilných. Dieť v třetí svých kněh kapitole: Přijdeť k súdu Hospodin s staršími lidu svého a bude kárati muže, že jsú nad sebú ženským myslom panovati a dětiným […]text doplněný editorem pro něž mlazší vzrechní proti starším a neurozený proti urozenému. To ovšem tak vyjde súdem Božím v mukách, že budú jedni rechtniti proti druhým, že jsú byli sobě příčina na světě takých přielišných příprav v hrdosti. Neb když mužie stanú po takových přielišných přípravách, nad svú moc na ty marnosti nakládajíc, zdali nad nimi ženské mysli a dětinné nepanují? Neb to jest zvláště ženský obyčej podlé přirozenie již porušeného, že v takých marnostech žádají chvály, jako liška lsti a lev vítězstva neb oblovenie. Ale před Bohem proto nebude omluvy té sě mysli marné přemoci dáti. Neb na to jest Bóh dal člověku
