hodnějí, by měla těžkého muže na svém hrdle a byla doma v práci hospodářské, utonúc jako v moři, než aby, totiž točiec sě bujně, mladých myslí poškvrnila svým oplzstvem a svú přípravú. A též i helmbrechty rozumějte! Neřeklť sem nepodobně, že také helmbrechtice a helmbrechti Boží lid pohubují, ješto by měl chrám Boží býti, a rozličně zapalují jedny k hrdosti, druhé k závisti, třetie k hněvu, čtvrté k smilstvu. Neb někteří jich příkladem podnesú sě také v hrdost; druzí vzávidie, nemohúc dostati téhož; třetie, to jest jich chudina, vzhněvají sě, že jich tak těžce nadělánie berú jim, aby mohli tu hrdost vésti, jakož die žaltář: Když zlý pýchá, roznietí sě chudý; a čtvrtí oblíbiec ty přípravy, roznietie sě v smilné mysli. A tak takoví se všech stran zapalují chrám Boží. I toť nenie daremnie slovo, ješto jest řekl ten prorok: Spásli jste Boží vinnici. Jest víno, ješto rodí panny, jakž to také svědčí Písmo, i muožem vinnicí tu radu, ješto jest ku panenské čistotě, rozuměti; a tu vinnici ten spase, ktož skutkem neb radú neb příkladem odvede koho od čistoty. A tak nejeden skrze ty hrdé a smilné přípravy ztratí čistotu. Neb, jakož die Písmo, žádost okrasy zbavila jest mladici děvojstva jejie. A zdali nejedna dievka, oblíbiec tu pochvalu v hrdých přípravách, ješto by snad zachovala sě v čistotě, to nechtiec pustiti od těch okras, ztratí čistotu? A tak die prorok takovým helmbrechtóm a helmbrechticiem: Spásli jste Boží vinnici.
Ale die někto: Proč Bóh přepúští lidem takú hrdost, proč jest stvořil střiebro a zlato, když jsú ty hrdosti tak velmě škodny? To jest vždy obyčej srdec hrdých, aby sě v své vinně neseznaly, ale jinému daly vinnu. Takéž i tuto Bóh stvořil zlato a střiebro ku potřebě, aby řádně lidé toho podlé svých stavóv duostojnosti a smierně užívali, chváléc Buoha. Ani pak na Bóh vinnu ukládají, bezpřémně sě v tom kochajíc, zapomínajíc za stvořeniem
