nemohli, sšel s nimi níže v jich bydlo obecné a byl s nimi v tom, ješto jest jich. A byl jim poddán svým zpósobem milostivým, až byl i všel v pokoře, že by to poznali, že má nade vše stvořenie vážen býti. Ale znamenajme svú hrdost proti pokoře této! Aj, když to, jemuž jsme sě v času s Božie pomocí naučili, jehož jsme neznali a nevěděli sami sebú od věčnosti, ješto jest nětco skryté v Písmě, poznáme, a když o tom sprostnějším mluviti budem a oni nebudú moci rozuměti: Hrdi budem, vzhrdáme oněmi a jako sami sě svým zvláštniem rozumem vzchlubíme, jako by nebylo mnoho i nad nás jiných učenějších; a ješto bychom nechtěli, by námi hrdali učenější, to budeme hrdati neučenějšiemi, a často sě jim i posmievati; a netbáme sě na to rozmysliti, že ne těm, ješto jen vidie svého přikázanie Stvořitele aneb u vieře skryté věci, ale těm, ješto, což jsú mohli vzvěděti, že dobré jest, skutkem to činie, jsú vrata královstvie nebeského otevřiena. A nadto, že ktož vie, co jest dobré, a nečiní, hřiech jest jemu. A jakožto svědčí i sám Spasitel, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho potřebováno. Protož ať nás učenie nenadme, ale ať milost nás vzdělá, následujme příkladu Syna Božieho, když sě jest ukázal v člověčství našem, ješto těm, ješto je viděl, že nemohú ještě k vysokým rozumóm za ním jíti, sám sě v milostivé pokoře poddal, jehož by příkladem jich mysl, vezmúc naučenie, byla duostojna nebeským darem popadnúti nebeské tajnosti.
A tak die Čtenie: A mátě jeho schováváše všecka slova ta, v svém srdci je přemietajíc. Všecko, ješto jest o svém synu neb od svého syna, co jest mluvil neb činil, poznala Matka svatá, pílně jest to držala v srdci a vložila v pamět sobě, aby, když by ten čas přišel, že by o něm psáti měli a kázali, mohla to o něm, když by jí tázali, pověděti. Následujmež i my šlechetné matky, bratřie milá, i my vše schovajíc v srdci, co jets Kristus mluvil, Pán náš a Spasitel, nebo činil, a v
