číst, jsa v údolí, a přistup v pokoře, znaje sě nečísta, k Hospodinu u pravé vieře a v srdečné žádosti, aby číst byl, a řka: Pane, chceš li, móžeš mě učistiti, a učiň, coť káže! Takť sě stane milost s tebú, kdyžť die proti tvé věrné žádosti: Chci, budiž číst! A ztáhna své moci ruku, dotkneť tebe a kážeť sě knězi ukázati a podlé zákona očištěnie učiniti.
Tu znamenajte, jakť rozličně dotýká Hospodin, chtě čísta člověka učiniti! Někdy těžce dotkne protivenstvím, aby hřiešný, učije hněv Boží, hlédal milosti; někdy zaplete stezky jako trním a jako kameniem zavalí, že nebude moci dojíti člověk své zlé vuole; někdy jen tak svú vnitřní radú dotkne srdce, aby ostal zlého a hlédal Božie milosti; někdy pošle kazatele, nahodí písmo k úmyslu něčému, neb rady něčí, aneb příklad; a někdy svú sladkú milostí dotkne srdce, že v nechut bude vše, což k světu sluší, a mílo k Bohu a k službě jeho přistúpiti. A toť jest, ješto die Hospodin: Já stojím u vrat a tluku, otevře li mi kto, budu s ním večeřeti a on se mnú. Toť miení žaltář řka: Dnes uslyšíte hlas jeho, neroďte svých srdec zatvrzovati. To, ješto die „dnes“, miení vešken čas života zdejšieho. Co jest pak to kázal sě tomu, ješto učištěn, aby sě knězi ukázal? K tomuť to chci připodobnati a spravedlivě, že hřiešný poznaje sě v svých hřiešiech, má sě knězi svému zpoviedati a pokánie a rozvázanie od něho přijieti. Ale že o to slovo, ješto sem řekl: svému knězi, mnoho jest pře mezi faráři a mezi bratřiemi svatého Dominika a svatého Franciška, coť v tom drži, chciť neskrytě pověděti. Takť vizi psáno, že nemá sě leckdes lecktos zpoviedati, jako i jiných svátostí bráti; neb co jest od Boha, to jest zpořiezené. I jest v svaté cierkvi pořád tento: Najprvé Kristus jest pán náš i kněz a všichnu plnú moc má nad námi ve všem. A zde jsa, volil dvanáct apoštolóv, ješto kázali, uzdravovali, ďábly vymietali; a kdyby byl chtěl,
