Břecislav syn králóv najprvé tiem kázal přějěti, kteříž kořist nosiechu, pány a rytieře výborné své u sebe ustaviv. Ale protože v ten čas vedro veliké bieše, Břecislav po obědě chtě sě prochladiti, jal sě jest v tekuté vodě kúpati. A když sě již dlúho bieše kúpal, poslal jest k němu Alexius hrabie vódce jeho lidu, radě jemu i nutě jeho, aby sě tak velmi neubezpečoval kromě své země jsa, neb blízko od nepřátel bieše a v té jisté vodě kúpě sě. A když ten jistý mládenec královic rady jeho poslúchati nechtěl a řka:
{Starých rada}textový orientátor
„I co ty? Staří jsú vždy strašlivější nežli mladí.“ Na vše strany to snad mluvieše, že onoho slova neslýchal byl, co múdřie lidé staří pravie a řkúc: „Synu mój, drž sě starých rady, jich poslúchaje nedojdeš vady. Ktož jězdí cestami starými otdávna utlačenými, tenť nezablúdí. Takéžť když staří múdří radí, poslúchati jeho plně svítězíc nejednúkrát silně. I budeš tak múdrým slúti, když mladým vichróm v uši nedáš sobě dúti.“ Toho když ten mladý jinoch nechtěl uposlúchati, aj toť inhned skoro ukáza sě kolikos oděncóv s nepřátelské strany po zovu jich a povabujíc Čechóv ku pobití, proněžto inhned sta sě, že každý z Břecislavem k svému odění a k svým koňóm řítiechu sě a tak sě zoblekáchu. Inhned diel lidu Břecislavových na ty nepřátely, ješto tu přiblížili sě biechu, oddáchu sě. A ti jisté nepřietelé jako lidé chytří na běh sě oddali, až právě k svému vojsku, ani za nimi běžiece nemúdře a neopatrně přilúdichu jě blízko. V tom jistém chytrém přilúzení z králova vojska jedný jsú zbili, zatiem pak skoro inhned přispělo jest vojsko lidí saských, jenžto Břecislava syna králova a jeho vojsko velmi sršatě a těžce jest podstúpilo, proněžto s obú stranú veliké pobitie a ukrutné velmi stalo sě jest. A když již dlúhú chvíly s obú stranú bili jsú sě, velmi mnoho Čechóv u boji zbitých ležie, však pak najposledy Sasíci přemoženi jsúc. Jakž najlépe uměli, tak jsú preč utekli. V tom jistém boji syn králóv u pravú ruku byl
