a jiná města k tomu také synu Břecislavovi, aby je sobě jměl. To když sě tak stalo, ne po mnohu času Ota bratr Vratislavóv umřel jest. Když král Vratislav uslyšal, že bratr jeho Kunrád jediným náměstkem ještě ostal, umyslil jest sobě také i jeho zbožie stisknúti a jemu jeho diel odjieti, protože vždy s Otíkem a s Jaromírem pražským biskupóm spolu držieše a na roznú rozlučení nikakž býti nemožiechu. Takž pak král Vratislav sebrav opět vojsko veliké vtrhl jest do Moravy a když k bratru přitrhl, všecko město oblehnúti umyslil jest, a tak semo tamo vókol jezdil, ukazuje pánóm zvláště stanoviště, kde by sě položiti s svým lidem jměli.
{Zderad bláznivě mluvil}textový orientátor
Stalo sě jest mezitiem takto, že jeden pán jménem Zderad rádce králóv mluvil jest královi takto a řka k noci jeho: „Řádný králi, vieš to dobře, že syn tvój Břetislav letnieho času v tekutých vodách velmi sě rád kúpe, proněžto zdá-li sě Tvé Milosti za podobné, podlé vody syna tvého s jeho rytieřstvem ráč poraditi, aby, když by jemu horko bylo, od slunce prochladiti sě mohl v té vodě.“ Tu jistú řeč ten jistý Zderad proto jest mluvil, aby syn králóv přede pány oné jisté věci, co sě v Srbech přihodilo bylo, zastyďal sě a aby také nemúdrost jeho také od nich znamenána byla, kterak u toho potoka své věcy nemúdře činil rady múdrých nechtě poslúchati. To jisté uháněnie ten jistý mládenec Břecislav mlče a chytře uznamenav, v svém úmysle to zachoval jest velmi těžce, umysliv to na svém srdci, kterak by totíš pomstiti sě mohl nad nim. S tiem tak smutně jest odjel odtud k svým lidem, pro pravý smutek toho dne nevečeřal jest, dobře úfal. Nad jiné nelibost tuto sě jemu stala byla, jim jest zevil a s nimi sě radil, kterak by sě nad Zderadem pomstiti mohl. S tiem tak inhned té noci poslal jest k svému strýcovi Konrádovi tuto nelibost jemu rozpravuje, nad Zderada prosě od něho rady, kterak by sě pomstiti mohl. Konrád ten jistý vida to dobře, že král Vratislav podlé rady Zderadovy svým vojskem
