nižádný člověk nižádnú úmluvú ani kterým tovařistvím lidským ani kterú mocí pražskému kostelu na těch jistých věciech, jakž my již jmenovali, právu nepoškodili ani také z těch mezí co utrhli, aby to jisté navrácenie a naše stvrzenie naší mocí ciesařskú věcně a ustavičně pevno ostalo. Tento hantfest na to smy psáti kázali a pečetí naší jeho smy potvrdili. Amencizojazyčný text.“
O dalejšiech přieběziech Vratislavových krále českého
Léto Božie po tisíci po sedmcát a po osmi král Vratislav český chtě opraviti a zasě navrátiti krajinu srpskú, ješto od českých mezí v tu stranu okolo Míšně po vší lužacké zemi stran Sasóv stala sě bieše, až právě do Polsky a opět zasě až do českých zemí navrácuje sě, a tak tiem činem vším v svých mezech jest rozdělena. Tu jistú krajinu, jenž někdajšieho času ciesař Jindřich, aby ji věčně sobě jměli, byl jest k Čechóm oddal. A přichýlil král Vratislav veliký zástup, lidí zástup sebrav, i vtrhl jest do srpské země, a tu pak blízko od Míšně jako za pól míle město jedno, ješto někdy zkaženo bieše, jemužto Gvosdek řiekají, zasě jest vzdělal. Odtad pak poslal jest z svým synem Břecislavem několik, zástupové podlé přikázanie krále svého vrhše sě do Sas. Všecko, ty, ješto sě protiviechu, udatně jsú podbyli a podrobili. Mezitiem pak přitrhše k jedné vsi, ješto prostřed srpské země jest, velmi lidné a veliké, jenžto Kalov řiekají, ohněm jsú spálili a poplenili všecku, ovšem již kořisti veliké jsú pobrali a k králi svému sě brali. A když přes jeden brod jednoho potoka jěti jmějiechu,
