a v radách mezi lstivých. Ten jest udělal město, ješto je svým jménem nazval Vlastislav mezi dvěma horama, z nichžto jedné řiekají Mednek a druhé Připek mezi dvěma krajinama, to jest mezi Bielskem a mezi Litoměřickým, kteréžto město zdí dobrú obehnal jest. Ten jistý Vlastislav povzdvihl jest boj proti Pražákóm a mezi svými také jest učinil ustavenie, ktož by koli z jeho lidí na vróstu delí byl nežli meč a když by jemu kázáno bylo k boji a nepřišel, aby jemu hlava sťata byla.
{Dvorné velmi}textový orientátor
Potom pak k svým takto jest mluvil: „Buďte udatni, ó mé milé rytieřstvo, u vaší rukú tento boj jest. Dřéve nejedný ste svítězili, již pak nynie také skutky čiňte rytieřské. Nýnieť potřebie oděnie, abyšte ji nynie k rytieřské okrasě nosili. Ale radějše sokoly, krahujce, rarohy i jiné ptactvo, ješto k kratochvíli a k utěšení příslušie, z sebú neste, jimžto maso nepřátelóv našich, ač stačíte, moci bude k jedení dáno. Nebo jistě ku prsóm máteř nepřátelóv našich miesto jich synóv ščeňata přisadímy a tak súsedy nezčastné ven vyplevemy ot nás.“ Zatiem pak žena jedna, jenž pastorka jmějieše, takto k němu jest mluvila: „Viem to, žeť lid český boj obdrží, ale ty aby pak sám utéci mohl, na dokonání dám tobě tuto radu: Prvého nepřietele tvého, kteréhož v boji utkáš, raň a uši jeho obřeže, vložiž v tvú tobulku a tak mezi koňskýma nohama i přěd sebú mečem tvým učině kříž na zemi, vsedše na kóň, obrátiš plece zasě nikakž neohlédaje sě, tak ledva, když jiní všickni zbiti budú, sám jedva utečeš.“ On pak věda, že macecha jeho plná jest věštby, slíbil jest to učiniti, jakž jest i učinil.
{Pražané jedli osla}textový orientátor
Bieše také toho času mezi Pražany jedna žena věštice veliká, jenžto vévodě Neklanovi a lidu jeho poradila jest, aby skrze oběť oslovu bohy okojili, kteréhožto osla kázala jest zabiti a na mnoho čiestí rozděliti a ode všeho vojska tak sněděnú býti, ježto k té jisté ženě radě učinili jsú tak. Mezitiem pak ten vévoda český, jenž tak strašivý
