Léto Božie tisíc sto a dvanádct Vladislav knieže české podlé ustavenie starých ciesařóv Vladislava syna někdy řečeného Břecislava prvorozeného bratra svého sě třmi sty rytieřstva výborného Jindřichovi čtvrtému ciesaři do Říma na pomoc jest poslal.
{Papež nerád koronoval ciesaře}textový orientátor
Tu na té jiezdě Paschalis papež tak řečený Jindřicha ciesaře těmi jistými přípravami, jak k tomu slušie, slavnými posvětil jest, kakžkolivěk nerád a bezděky v tom jistém rúši. Vladislav markrabie moravský s ciesařem tu jsa mnoho svátostí svatých rozličných s sebú jest přinesl do české země, jakž v jedněch knihách, jenžto mají v pražském kostele, jim breviář řiekají, plnějie sě píše. Takž pak mnoho vítězných skutkóv ciesař i Vladislav v oněch zemiech učinivše, domóv sě zčestně vrátili.
Léto Božie tisíc sto a třinádct vzvěděl jest byl tuto řeč Soběslav některým činem, by Vladislav bratr jeho návodem Vackovým jieti jeho chtěl, proněžto ten jistý Soběslav nedaleko od Vyšehrada položiv tři sta oděncóv v stráži přikázal jim tak, aby když sě Vacek k nim přiblížil, aby jeho inhned zahubili. Takž pak když Soběslav z bratrem svým Vladislavem na Vyšehradě obědval, uhledav svú chvíli od bratra vzal odpuštěnie chtě preč jeti. A tak s tiem prosil jest Vacka, aby seda na kóň i vyjel s nim nedaleko, protože by s ním plné věci měl rozmluviti. A vyjel s ním nedaleko proto, že by s ním plně věci a tajně mluviti. A když jeho chtěnie v tom naplnil, jel jest s ním jako desátery hony. A tak inhned ti, ješto v stráži byli, vyrazivše sě z tajných stráží, na Vacka jsú sě řítili a jeho zabili na přiekot ukrutnu. Soběslav pak po tom skutku navrátil sě k svým zasě, bázní bratra svého Vladislava přěžěsil sě velmi a takž pak skrze srbského chtě utéci do Polsky. Když bieše blízko podlé Donína toho hradu, purkrabie jménem Ekembert toho
