Hrádek, jim k tomu což příslušie. Potom pak téhož léta toho měsiece června Vladislav s Otíkem a z Soběslavem podlé té vody, ješto řiekají Nisa, na jedno miesto rok vzemše, vhromadu sú sě sešli. A tak na tom roku pokoj věčný mezi sebú zatvrdili a domóv sě vrátili. Zatiem Oldřich syn Kunrádóv markrabie moravského, jenž byl druhý bratr Vratislavóv krále českého, ješto Olomúc město s tiem se vším podkrajím držel, umřel jest a jedinké děťátko mladičké po sobě ostavil. Proněžto Vladislav knieže české to jisté město bratru svému Soběslavovi s tú se vší krajinú dal.
Léto Božie tisíc sto a šestnádcté po smrti Kolmanově krále uheřského král Štěpán poslal jest k Vladislavovi posly své prosě jeho, aby v některý jistý čas a v některé jisté miesto spolu sě sjeli a pokoj mezi sebú učinili. Vladislav povoliv jim jel jest až právě k té vodě, ježto Olešna řiekají, jenžto uheřské a moravské meze dělí. Král pak z druhé strany vody na to pole Lucko s velmi velikým množstvím Uhróv přijel jest.
{Nevěra uheřská}textový orientátor
Proněžto druhý den Vladislav přes vodu přijev stany své jest rozbil. K němužto poslové od krále slovútní biechu posláni s některými řěčmi, ješto nepokoj viece nežli pokoj mieniechu, pro kterúžto věc Vladislav toho jistého dne vzdržal jest o pokoji jednati ony řeči nesličné slyšav, proněžto Uhrové rohněvavše sě oděnie pochopichu a tak s oné strany řěky stojíce k boji sě chystáchu. Tehdy to Vladislav znamenav chutně k bojování by hotov, a tak přes vodu sě přěbral jako vítězný muž. A tak s obú stranú veliké zbitie a krveprolitie bylo. A když velmi velice přesilněný jsúc, zasě podstúpi Vladislav přěd nimi, Ota a Soběslav velmi vojsko silné silně majíce Čechóv a Moravčicóv o tomto pobití nic tehdy nevědiechu, ale inhned rozvěděvše to velikým sršením a valem hrozným řítichu sě
