a veliké kořisti tu pobrav. Toho také času Jindřich král říský pamětliv jsa té křivdy, kterúž vévoda polský Svatoplukovi učinil byl, když on s ním v Uhřiech byl, točíš že jemu v zemi byl vtrhl s Bořivojem shromáždiv vojsko veliké, i vtrhl jest i z Svatoplukem do Polsky. A tak podlé města, jemuž Hlohov dějí, oblehl jest. A tak to okolo všecko podlé té vody, jěžto Odra řiekají, s obú stranú řěky tu poplenil jest, s tiem pak odtavad dále bera sě hrad řečený na přěkot poplenil jest. A tak z velmi velikú kořistí domóv vrátiti sě umyslil. A když král říský Svatopluka od sebe pustil jako na zajtřie, chtieše jeden rytieř těch nectných mordéřóv Vršovčanóv poslán jsa od Ješka řečeného Tista vršovského, v staniech sě jest zevil Svatoplukových uvečer a k jeho vojsku sě přimiesiti, an již od krále šel. A tak v tom hluku přibrav sě k kniežeti Svatoplukovi mezi pleci smrtedlně jeho raněl, že netáhl země do pasti, až dušě zbil. Ten jistý rytiěř nešlechetný, kterýchžto učinil {všem brannú rukú utekl jest}marginální přípisek mladší rukou. Svatopluk toho léta umřel jest, jakž nahoře povědieno, toho měsíce října.
O povýšení Otově bratra Svatoplukova a o Vladislavovi, jenž třětí syn byl Vratislavóv
Když Svatopluk zabit byl, celú noc plakali jsú jeho, jehožto král když smrt vzvěděl, plakal jest velmi. A tak pak svolav všecky hrabie a všecky zemany české, ješto toho času tu biechu, povolil jim, aby sobě volili, kohož by chtěli z synóv Svatoplukových: neb Jindřicha, neb Václava sobě za knieže. Tehdy oni na radu jednoho šlechtice jménem Václava z Morav vzemše Otíka bratra Svatoplukova tomu nechtiec rozuměti, že když volili biechu Svatopluka a jeho potvrzovali, tehdy všickni zemene Vladislava syna Vratislavova třetěrozeného z Svatavy královny po Svatoplukovi byli jsú přisáhli za knieže české, chtiec jeho sobě vzieti. To když sě tak stalo, král inhned k jich prosbě toho Otíka na kniežetstvie české potvrdil. Po tom potvzení ve čtyřech dnech do Prahy přijel
