kniežetství jste zbavili i učiněn jest špulákem pro vaší nevěru. Nynie pak toho času ty nectný a nevěrný Mutino, já tobě zpravovánie zemské poručil jeda do Uher a ty jsi zemi zraditi chtěl.“
{Vršovčané všickni zbiti}textový orientátor
Ty všecky řeči když Svatopluk vymlúval, Mutinu inhned kázav jeti, hlavu jemu na tom miestě stieti přěkázal. A s tiem bez pomeškanie Vršovčané byli zjimáni, to jest Umyslav, Domaslav a dva syny Mutinina a také jeden jménem Nejsa čeledín Mutinóv, když v křěví sě kryl a pro črvené rúcho nemoha sě skrýti, byl jest jat a tak nos jemu uřezán a oci ven vylúpeně. Nadto přikázal Svatopluk, aby nižádný ani veliký, ani mladý z toho pokolenie vršovského živ neostával, ale všickni aby zbiti byli. A s tú řečí posilnil jest svých slíbiv jim dobrú odplatu dáti, aby Božeje i s jeho synem jeli anebo z země vyhnali. Proněžto nalezli jsú Božeje v jedné vsi s jeho synem Bořatú, ježto dějí Libik. Tu nalezše jě zbili sú jě a poklady jich mlčiec mezi sě rozdělili. Takž i stalo sě jest, že na jeden den všecko to pokolenie nešlechetné vršovičanské zhynulo jest a z země ven zahlazeno, nebo staří i dietky v kolébkách zhubili jsú mimo ty, kteříž do Uher a do Polsky utekli.
O přieběziech Svatoplukových i také o jeho smrti
Toho léto, jakž nahoře praveno, Kolman král uheřský chtě sebe pomstiti nad Svatoplukem, vtrhl do Moravy i poplenil ji. To vzvěděv, Svatopluk shromáždil vojsko chtě uheřského krále mocně utkati. A když jě to spósobil, nazajtřie chtě sě sníti, jeda přes jeden hustý les jednú větví oko sobě vymrštil příhodú nezčastnú. A tak pro tu věc a ten zámutek vojsko sě domóv vrátilo.
Léto Božie tisíc sto a devět toho měsíce února tento jistý Svatopluk zceliv sě na bolest toho úraza vojsko veliké lidí sebral jest i vtrhl do Uher zemi, tu takměř všecko zkaziv a popleniv a přědměstie zbořiv, jakž najviece mohl. Jinými cestami vrátil sě jest, mnohé zástupy Uhróv mečem zbiv
