na stany uheřských a kteréž polapili takměř pány jako jiné všecky mečem zabili. Král sám s pomocí Vavřince biskupa svého sotně utekl. To když sě tak stalo, přibráchu sě oni Uhrové k tomu, ješto Vratislava popudili biechu a jako některak pobitie obdrželi, kterýžto Ota a Soběslav vítězky pobili a ostatek popudili, z nichžto bez čísla Uhřat ztopili a druhé pak ukrutně mečem zbili. Nie, tak jich jest tu mnoho bylo zbito a ztopeno, že tak veliké ztopenie a zhubenie lidí nikda dřevných časóv nebylo slycháno v tom kraji. S tiem pak Čechové a Moravčíci boj obdrževše a veliké zbožie a zkořistivše sě a mezi sě rozdělivše, domóv sú sě vrátili.
{Nevěra mezi kniežaty}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto a sedmnádct Vladislav bratra svého Bořevoje, druhorozeného syna krále Vratislavova prvého českého krále, zasě k milosti jest navrátil. Nie, takú milost učiniv, že jemu všeckú českú zemi poručil a sám sě jeho vší vóli poddal. Proněžto Bořivoj pamětliv jsa této milosti, co jemu jeho bratr učinil, bratru svému opět zasě Vladislavovi polovici zemi zasě navrátil jest, točíšto všecko, co s oné strany Labe bieše na pólnoci. A takž pak potom bez jeho rady nic jest neučinil.
{Veliká povodeň}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto a osmnádct toho měsiece zářije byla jest velmi veliká povodeň a tak velmi Vltava mezi městem a mezi přědměstem byla sě jest rozvodnila, že najvyších trámóv u mosta dosáháše.
{Vichrově velmi velicí}textový orientátor
Druhého léta inhned potom tací vichrové jsú sě vztrhly, že všecko stavenie, co jsú postavili na Vyšehradě, to všecko dolóv jsú svrhly. Od toho času, jakž ta bratří Bořivoj a Vladislav smířila sě, až do Božieho léta tisíc sto a dvadceti velmě pokojně zemi sta zpravovala. Ale pak potom tak násilně velmi sta mezi sebú jala sě škorpiti a vaditi a ve zlé vóli býti, že Bořivoj boje sě bratra svého síly a moci a také toho jistého hněvu,
