markrabie té vlasti chytrý skrze stráže své jal jeho a u velmi tvrdé vězenie vsadil, z kteréhožto jedinký Spytihněv preč utekl. Toho léta Přemysl z svými lidmi veliký diel zemi zhubil české a skrze to nepřietel ciesařóv veliký sě učinil, proněžto z země ven byl vyhnán. A tento Jindřich, jiným jménem Břecislav, biskup pražský na vévodstvie byl vzvolen i veden slavně, jakž toho slavně obyčej jest.
{Mohučský světil ciesaře}textový orientátor
Léto Božie tisíc sto devadesát a dvě tento jistý Přemysl, jiným jménem Otakarus, některé země ze německých ohněm a lúpežem zhubil jest a skrze to Filipa vévodu švábského, jenž potom skrze mohučského arcibiskupa na ciesařstvie jest korunován, proti sobě v nenávist byl velmi vzbudil. Ale však potom když sě pokořil, skrze něho byl jest králem učiněn českým, jakž potom bude povědieno.
Téhož léta, jakž kronika brambuřská svědčí, Jindřich onen, jenž držal marchy stran Labe a podlé Labe neb okolo Labe umřel jest a v kóru svatého Mikuláše stendalenského kostela pochován. A tak všecka marchě Otovy a Albrechtovy dostala sě jest jemu.
Léto Božie tisíc sto devadesát a tři Jindřich biskup pražský přátelóm svým Přemyslavovi tomuto českú a moravskú zemi obdržal jest přěd ciesařem, a takž za nie a pod takými úmluvami zavázal sě slibem, že na určené časy penieze měl platiti ciesařovi. Pakli by toho neučinil ale, aby v ciesařovo vězenie bral sě, donidž by těch peněz nezaplatil ciesařovi. Proněžto tu potřěbě připuzen jsa, celé léto jednak chvíli ve Chbě a chvíli na ciesařově dvoře ztrávil jest, protože ciesař toho rukojemstvie nechtěl jeho zbaviti, jedno když oni penieze zaplatili.
Zatiem pak
