že král z svým vojskem pod lesem českým i moravským stáše blízko podlé Bietova, múdře obmýšleje to, kterak by, když by z lesu vynikl, boj by počal, nebo mnozí, jež tu biechu s ním, viece bratru jeho Přemyslovi nežli jemu přějiechu, majíce v jeho vojště rodiče a přáteli rozličně.
{Boček}textový orientátor
Zatiem jeden pán z Moravy jménem Boček tuto čest královi učinil: Po horách a po lesiech blízko od nepřátelóv právě jako na úsvitě kázal u mnoho bubnóv bubnovati, jako by již točíš vzhóru mělo vojsko vstáti k bojování a jako by jim dobrú mysli dávali skrze ten zvuk. Když nepřietelé uslyšiechu, užěsli sě velmi a v té úžesti řekše na omluvu, by vévoda nemocen byl, rychle preč utekli. Toho léta na letnice Jan a Ota markrabie bramburské rytieři byli jsú učiněni.
{Bosákové do Prahy jsú vneseni}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě třidceti a dvě svatá Alžběta ku počtu svatých připsána jest. Téhož léta bosákové mnišie do Prahy jsú přineseni.
Léto Božie tisíc dvě stě třidceti a tři ciesař Fridrik z Napuli bral sě po moři do německých zemí. A protože syn jeho Jindřich král římský proti němu smluvil sě bieše, jal sě jest jeho inhned a poslal do Napulie, jenž tak u vězení umřel.
{Král Václav štědrý}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě třidceti a čtyři, když král Václav s jinými kniežaty německými k ciesařovu dvoru přijel, velmi poctivě jeho přijal a přemnohými dary jeho daroval. Když pak do Čech chtěl sě vrátiti, mezi jiným darováním dvadceti tisíc hřiven dal jemu střiebra, jehožto všecky štědře inhned od sebe rozdělil, jemužto ciesař i kniežata velmi jsú sě divili, že z takého zbožie nic sobě neostavil. Téhož léta, když ciesař Fridrika vévody rakúského k svému dvoru povolal, an i nepřijel, proto jako hněvaje sě, že zetě jeho Jindřicha držal u vězení. Proněžto ciesař rozhněvav sě vtrhl do Rakús i odjal
