Přemysl vzvěděv to z svými lákal Prahy dobyti. Ale jeho úmysl neskonal sě, protože šlechtici a páni jiní, ješto z biskupem biechu, opáčili inhned čelo. Tu kdež sedše sě, s obú stranú mnoho jich zbito bylo. Ale však potom tyto strany biskupovy Přemysla preč popudili. A kakžkolivěk již na smrti biskup z svými lidmi světě žil byl, však vrtkých příhod odstydaje sě a strahuje, do Chba sě kázal přinésti, jako pokojíka tu chtěl lepšieho užiti. Tu kdež málo přeležav zčastně v Hospodinu umřel jest, jehožto tělo do Doxan přineseno a podlé matky jeho slavně pochován jest. Toho času, když ty věci tak sě dějiechu, Vladislav pro svého bratra Přemysla u vězenie bieše, proněžto když biskup umřel, věčší páni zemští vzemše jeho svěcenie kniežetem učinili, neb Přemyslovi svého povolenie pro dvoje věc nechtiechu dáti. Najprvé proto, že s ním bojovali; druhé, že ciesařóv milosti nemějieše, protož Vladislav v ochtáb svatého Víta vévodú učiněn.
{Milík nebo Daniel biskup pražský}textový orientátor
Potom pak toho měsíce listopada páni i žákovstvo do Prahy svolal o biskupu s nimi chtě rozmluviti, kto by měl volen býti. Vévoda v té jisté radě bez povolenie žákovstva, vévoda kaplana svého Milíka jiným jménem Daniele za biskupa jim dal, jenž šestnádct let a pól léta biskupem byl. Tento Vladislav od ochtába svatého Víta jedinké do svatého Mikuláše panoval jest. Zatiem povědieno bylo, že ciesař Jindřich v Napuli umřel byl, proněžto Přemysl vzvěděv to z svými nákladci ku Praze tržiechu, nebo živý, nebo umřieti chtiece a vždy sobě potřebie dobyti a pánu svému kniežectvie. Vladislav z svým biskupem a s jinými múdrými lidmi, kakžkolik množstvie lidí převeliké měl, jel jim vstřieci a takž s tiem pro pokojné dobré postúpil jemu pro bratrskú vieru. A po takú smlúvu s ním zalíbenie přítelské učinil, aby spolu oba panovala: Přemysl zde, a on u Moravi. A tak jakž jimá jedné milosti býti, takéž aby byla
