Boží milosti činěno býti. Ale by pak kto Boha nade vše nemiloval, ale nětco miloval ne pro Bóh, neb proti Bohu, by pak i Bohu slúžil, mše zaprošoval, aby Bóh dopomohl mu toho, nebylo by srdce jeho všecko k Bohu obráceno, ale k tomu snad viece, pro něž slúží Bohu, chtě Boha užiti, aby sě mohl kochati v onom. Takému třebať jest k Bohu obrácenie. Protož viz každý, chce li pravé jmieti k Bohu obrácenie, aby nade vše najprv miloval Boha, a miloval jej proň pro samého, ne proč pro jiného.
Vieceť ještě o pravém obrácenie v kratochvíli dne tohoto chci řeči pojmieti, aby v paměti bylo držimějie a v rozumu lepšie poznánie, co jest pravé vším srdcem k Bohu obrácenie. Ten, ktožť chce pravé učiniti obrácenie, troji věc má znamenati: jedno od čeho sě obrátiti; druhé k čemu; a třetie čím. O prvniem pravím, že ode zlého i od marného i od nestatečného má sě najprv odvrátiti, ktož chce pravé učiniti obrácenie. To jest očité, že sě ode zlého obrátiti. Vie to každý, že to sluší. Zdali pak marnosti držeti sě nepotřebné také zlé nenie, když sě užitečné obmešká pro marné a i ztratí často? To pak jmějme za nestatečné, ješto ač má něco dobra v sobě, však samo sebú nestojí v tom dobrém. A tak zlá věc jest hřiech, marný svět a sám v sobě člověk nestatečnost. Protož odvrať sě najprv od hřiechu! Pro hřiechť jest vše zlé, pro hřiech i peklo, a Buohť hřiešníkóv nenávidí. Odvrať sě také i od světa! Svět jest žádost očí, žádost těla a hrdost v životu tomto. Svět jest ti lidé, ješto v těchto věcech najviec stojie, to najviec milují, což k světu slušie, a chtie sě lidem slíbiti ne pro Božie chválu, ale pro svú. Marnéť jest to. Toť vše mine a mnohokrát v hřiech zavede, až i proti Bohu ta světská marnost. A tak die Písmo: Ktož chce býti přietel tohoto světa, bude Božiem nepřietelem. A die opět žaltář: Ti, ješto sě líbie lidem, pohaněni jsú, neb jest Bóh pohrdal jimi, totiž ješto sě líbie lidem světské mysli. Neb to svět miluje, což sluší k světu. A tak buď kto i v kápi buď
