sě utrpeniem trápě své tělo, krotě je, aby nebujalo, jakož sám die: Trápím své tělo a v službu je podrobuji, abych jiným káže sám zavržen nebyl. Třetiem činem bránil sě modlitbú a zvláště pro své to zvláštie pokušenie, jakož to sám praví. Třikrát sě modlil Bohu, aby mohl toho prázden býti, ale Buoh toho nechtěl jemu učiniti, věda větší v tom užitek jeho, a aby i v tom byl nám ku příkladu. Ale řekl jemu: Dosti máš, že máš mú milost; neb v nemoci budeť ctnost mohutnosti dokonána.
Vizmež, bychom v témž následovali svatého Pavla! Ale žalostí Jeremiáš, že nesnažíme sě, bychom podlé toho, ješto bychom mohli, učinili. Protož snažme sě, jakž mohúc, braňme sě hřiechu! A zvláště každý znamenaj, k kterému jej hřiechu najviec táhne obyčej jeho, k tomu jej najviec podněcuje, a podlé toho trap své tělo, příčiny k tomu od sebe dále a sebe od příčin! Utrpenieť jest a užitečné utrpěti těch příčin, jimiž by sě k hřiechu kterému rozněcoval, leč by byla veliká sytost, leč obyčej s kým, leč myšlenie která neb oblibovánie takých věcí. Tak svatý Jeronym praví o sobě: Když jej takové tělesné líbosti myšlenie někdy podstúpilo, byl až ukruten tělu svému, těžce je trápě. Tak svatý Benedikt, když napadla jej tělesná žádost, nahým tělem v žahavých sě kopřivách válel, a tak mysl k uklidu přivedl. Tak i svatý Pavel nepovoloval krvi a tělu a krotil a trápil své tělo. V těch nemoci byla jest mohutnost jich síly dokonána. Nemoc jest byla, že j’ trápil je podnět tělesenstvie přirozenie porušeného; ale že jsú té žádosti nepovolili a statečně sě jí protivili, tu jest v nich mohutnost dokonána síly. Ale my mnieti chcme někdy, že jsme dobře a všie věcí svítězili, když nás podstúpí některé pokušenie z hrdosti neb z lakomstva neb z smilstva, že skutkem ihned zřejmé hrdosti neb lakomstva aneb smilstva neučiníme, ani k takému skutku, bychom jej chtěli dokonati, povolíme. A povolujíc mysli v oblibování takého něčeho kochati sě a přemietati
