Hospodin k takové duši podlé slóv proroka Jeremiáše: Vzpomenulť sem na tě, smilovalť sem sě nad tvú mladostí, vida milost oddánie tvého, a že jsi šla po púšti po mně. Neb obrácenie duše k Bohu, toť muož býti k mladosti jejie obráceno; a milost oddanie k tomu, že mysl v tom již ustanoví; a že jde po Bohu po púšti, k tomu, že málo jich vidúc, by netbali světa, však ona sě nerozpačivši i mezi těmi, ješto Boha jako opustili, po světu stojiec, šla po Bohu. Tuť bude nic v odplatě nezapomenuto u věčné chvále, co jest kto snesl práce, tesknosti neb učinil dobrého v Boží milosti a v službě jeho. Tuť na té svatbě všecky ulice Jeruzaléma nebeského zlatem budú postřěny, jakož kniehy praví Dobešovy, a všudy bude slyšeti hlas veselé, ano zvučie a pievají: Alleluja! Tu chot Božie potká zástup zpěvákóv chvály Božie, jakož to slíbil Hospodin skrze Izaiáše proroka řka: Pieseň vám bude jako hlas miesta, ješto jest Bohu posvěceno, a bude radost srdce jako toho, ješto jde s pištci, aby všel v dóm Hospodinóv k mocně silnému Bohu israhelskému. Cožť sě mluví o té nebeské svatby radosti, všeť jest nad to, nežť móž býti kterú řečí ukázáno. A toť ti vidie, ješto jsú tam již, že ani jest vídalo oko, ani ucho slýchalo, ani kdy člověku na srdce vešlo, co jest Bóh připravil těm, ktož milují jej. A to, že jest tak, vidúc, mohli by řéci: Jakož jsme slyšeli, tak jsme viděli v miestě Boha našeho. Protož již jsme Bohu jmenem usnúbeni, křestěné slovem a někteří i nadto chceme duchovní slúti. É, dajme Bohu i svá srdce usnúbiti, i dajme i povolenie své, abychom navěky jeho byli! A vděčně přijímajme dary jeho a k svému jich dobrému užívajme, abychom sě slíbili jemu! A čakajme bez rozpači i žádajme, aby nás sám svú vláštní milostí navštievil tak, jakož by nám bylo hodno, aby s námi ráčil tu svatú svatbu dokonati! Neb netolik jen v onom světu dává sě svým milým Hospodin; jakž koli tam teprv plné bude to dánie sebe zbožné duši, však i zde ještě