jsa tak s ní Bóh, všecko tělo jejie, všicku duši ve všech mocech tak ušlechtil a učinil, že z jejie čisté krve vzal tělo sobě, v němž jest jeden v osobě Syn Boží i syn matky své, dievky svaté, Bóh i člověk. Duše s tělem v člověku nenie tak spojena s tělem, jako jest Božstvie s člověčstvím, ješto jest je Syn Boží v životu své matky přijal. Neb duši s tělem smrt rozlučuje, ale Božstvie nemohla jest smrt ani od těla již mrtvého, ani od duše odlúčiti. Jakož bylo Božstvie v duši s otci svatými, když sšel do těch pekelných krajin Spasitel světa, tak bylo i v tom mrtvém tělu v hrobu, ješto jest vzal byl z tvého těla.
Požehnaná ty mezi ženami. Lid starý jměl mezi ženami za prokletie, kteráž plodu nejměla, a to byla mezi ženami požehnaná, ješto plod jměla. Ale dievka svatá již v nějakém obnovení Duchem svatým vidieše, že to nic nenie před Bohem to prokletie, ale duchovnie neplodnost v šlechetných a v dobrých činech jest prokletie. Protož než by byla ztratila panenstvo, chtěla jest radši toho požehnánie k tělesnému oku oželeti a nejmieti plodu. Dal jí Duch svatý rozuměti, že což jest z těla, tělesné jest; a kdyby nebyl duchem obživen plod tělesný, jaká by v něm útěcha byla? I nevážila jest toho požehnánie mezi ženami, aby plod jměla, proti požehnání tomu, aby panenstvo zachovala. A pak Hospodin dal jí to obé požehnánie: pannú ostala a plod dala břicha svého. Protož to jí řekl anděl, že jest v ženách požehnaná, bezdětkyní neostane. A ona inhed porozuměla, že anděl miení, že také má plod jmieti; neb k tomu jest slovu, jakož já miením, stydlivá mladice jsúci, myslí zamútila mysléc, jaké jest to pozdravenie, až i vyřekla k andělu: Jak to bude, a já nemiením muže poznati? A když jí to pověděl anděl, jak to bude, že to bude Duchem svatým ve vší čistotě, dala svú vuoli k tomu a počala v tom povolení Synem Božím. Ješto pak my dořiekáme řkúc: I požehnaný plod života tvého
