ní panovali. Svět tento jmějte ku potřebě, ale v žádosti jmějte nebeské věci! Nesmiemť řéci: Ostaňte všeho, ale chcete li, vše jmajíc všeho ostaňte, když tak budete zdejšie věci pósobiti, až by však nebeských z žádostí nevypúštěli. A ktož jsú ti, nekochajíť sě u věcech tohoto světa, ale potřeby jen hledají jimi; a nic by nechtěli i ku potřebě s hřiechem jmieti a z toho, ješto mohú jmieti spravedlivě, hromazdie věčnú odplatu, viece sě těšiec v dobrých skutciech, než v tom sbožie, ješto mají. A tak jsúť někteří světské postavy a nejmají mysli světské, a jsú druzí duchovnie postavy, ano mysl jich všecka k světu a k sboží tohoto světa. Svrchované jest všeho ostati, nic nejmieti, jako jest v zákoniech ustaveno. Ale bylo li by, odeřkúc sě svého, ješto muož držeti správně, nesprávně potřeby sobě dobývati pochlebujíc, lúdiec, okládajíc lstivými omluvami, že muož mnich své jmieti: lépe níže státi, než s vysoka upadnúti. Druhé, jakož zákonníci čistotu držie a trápí svá těla, téžť mají, ač ne v takém každý svrchování, i nezákonníci každý podlé stavu svého učiniti. Jsú li manželé, manželskú čistotu držte, ne v bezpřémné žádosti těla, jako lid, ješto nezná [Boha]text doplněný editorem[296]doplněno podle smyslu, v rukopise XVII.C.15 slovo též chybí. A ktož sě i manželstva odpovie pro Boží milost, drž čistotu, jako by byl zákonníkem. V trápenie těla také sě máme zákonníkóm připodobnati, posty držiec ustavené a střehúc sě obžerstva a opilstva a ne všeho činiec, což tělo žádá. Třetie, zákonníci jsú v poslušenství podlé úlohu svých zákonuov. Ani my toho máme prázdni býti, bychom nedrželi svých starost podlé svých stavuov poslušenstvie. Protož pravím: I my máme sě asa těmi činy lúčiti od světa, jinak bychom nebyli na spasenie cestě.
Druhé jest, že máme sě i vzdáliti také světa; neb z blízka mohlo by býti spěšnějšie zase odvrácenie. Protoť jsú v zákonniech mnohá taková ustavenie, aby tiem od světa dálil sě sluha Boží. Takéž i my, když jsme mysl od světa obrátili, dalme sě jeho, střezme sě příčin, jimiž by