jest byl tak živ, jako jest učil, mnoho vypravují svatosti jeho. O těch diviech, ješto jest Bóh skrzeň činil, mnoho jest psáno, že Buoh takovéž divy skrze něj činil a obnovoval, jako jest činil skrze rozličné svaté otce v Zákoně starém. A že jest byl užitečen, die svatý Bernart: Malé li jest to, nejen tiem byl užitečen, s nimiž byl, ale i mnohým po sobě psav svatú řehulu těm ku pravidlu, ješto by i po něm slúžili Bohu? Neb vida, ano mnozí rozličnými obyčeji rozbrojně a bludně túlajíc sě nepodobně, bez poslušenstvie, po své vuoli pravě sě sluhami Božiemi, shrnul je k sobě, ustavil klášter na púšti, zákon napsal a řehulu, a to jest svatými otci potvrzeno ustavenie. A že sě jest dal jiným ku příkladu, muožem to proročie slovo tak vzieti, jako by on k jiným řekl: Aj, vzdálil sem sě utiekaje a ostal sem na púšti. Neb tak sě počal krýti světa, až sě ovšem vzdálil jeho a pustiv od světa, ostal při tom. Tak die o něm svatý Řehoř, že jsa mládenec urozený, byl počal po světu státi, ale uzřev mnohé, ani jdú v světě nebezpečně nohú svú, ješto bieše v svět ustavil, odtrže zasě, aby vešken v svět neupadl. I šel na púšť, vzdálil sě světa, a tři léta ižádný kromě jediného mnicha nevěděl jeho. Tak Božím zpuosobem pro přívod mnohých v Boží cestě, v cestě úzké, ješto vpřiemo k životu vede, byl s lidmi, tu drahú púšť drže v srdci, netbaje světa, v svém srdci s jedniem sě Bohem obieraje. A i v tom jest statečnost jeho ukázána, že, ač byl s lidmi, nerozbrojeno proto srdce jeho, ani převrátil mysli jeho vietr chvály lidské. My pak vidúc, že tento muž svatý byl skrze to hoden Božie milosti, že jest utekl před světem i vzdálil sě jeho a ostal na púšti, každý podlé pochopu svého a svého stavu táhněm k témuž. Ač ne každý má na púšť jíti, ne každý muož mnichem býti, však má každý od marností tohoto světa mysl táhnúti k věčnosti bydla onoho světa blahoslaveného. A když bude plná žádost bydla toho nebeského, bude sě toho člověk, jelikož muož, pokrývati i dáliti, ješto jest