životu tomto zlým mocným silné a veliké budú muky.
Že pak tento král Kristus nenie král světský, to jest i sám řekl: Královstvo mé nenie s tohoto světa. Ale jest král věčného, pořádu plného a utěšenie onoho královstva nebeského, plnú moc maje v světském královstvu i v pekelném, což chce, vzbrániti, což chce, přepustiti, zlé v řád pokuty hodné přivésti a dobré viec držeti v pořádu věčného utěšenie, v radosti královstvie svého nebeského. A tak král nebeský přišel, aby po sobě obrátil světské všeliké královstvie ne bezděčně, ale volně, aby pak z dobrovolného obrácenie spravedlivá odplata byla, a ktož nechtie sě po něm obrátiti, aby správně trpěli muku neřádu věčného. Neb tak Buoží moc a spravedlnost ozdobuje zlých pokuta, jako moc a dobrotu jeho, když dobrým dá utěšenie. A tak umie Buoh i ze zlého svým k utěšení vybrati dobré. Přišel v člověčství, aby učil lidi právóm královstva nebeského, aby zbavil je, ktož chtie býti jeho, neřádu královstva pekelného, ješto bude navěky vším hubenstvem poraženo, a dovedl je věčné radosti v svém blahoslaveném královstvu povýšeném, jehož nám žádati ustavil a vždy prositi, abychom řekli modléce sě: Přiď tvé královstvo! Ó, královstvo věčné blahoslavenstvie v utěšení a v pokoji! Ó, kdy přijdem a ukážem sě v tom království před tvú tváří, Hospodine! Ó, slavné královstvie, v němž, Hospodine, kralují s tebú všichni světí a majíc tě obličejem k obličeji! A tak zatiem, donidž zde jsme, v čest jmějme světského krále! Nenieť moc jeho než od Boha; sluhať jest Boží ku pomstě zlým, k chvále dobrým. A krále pekelného chutně zavrzme; neb i na křtu jsme sě odřekli jeho. A vděčně přijměm věčného krále nebeského, když die prorok: Aj, král tvuoj přišel tobě!
Divnéť jest a divné, že král všie chvály, maje plnost všie blahoslavenstvie sám v sobě, tak že nic námi ani kterým stvořením, ani anděly svatými útěchy jest jemu nepřibylo, a však ráčil býti naším králem,
