svět pracují, odvázali od světa a přivedli k němu, aby již proň, jemu slúžiec, pracovali. A tu šlechetní Boží posli svým rúchem ostrú oslíka, kdy dadie lidu hlúpému svým kázaním, svým příkladem naučenie a obyčej svých některých šlechetností. Pak jako by Kristus vsedl na ně a jel do Jeruzaléma, když v nich bude, svú milostí pořiedě je k spasenie v cestě a zpravuje. A to lid uzře jeruzalémský, totiž ješto dřieve znalý Boha, že i tito, ješto byli milostí k světu přivázáni, má Bóh již v svéj službě, budú chválu u výsosti vzdávati Bohu.
Muožem také podlé úmysla svatého Augustina člověka všelikého vuoli svobodnú k oslíku připodobnati a Kristu ten dar milosti Boží, ješto graciacizojazyčný text latíně slóve; jakž koli tu svatý Augustin ne o tomto oslíku a o Kristu mluví, ale o kterémž koli dobytčeti, a ješto jede na něm někto; ješto najprv je okrotí, z stáda vynma a pak vseda na ně, bude je v cestě zpravovati, tak že to dobytče dále pod ním ujde, nežli by samo ušlo, ani by ten, ješto jede na dobytčeti, tak daleko ušel bez dobytčete. A tak řku: Buoh všemohúcí, Spasitel lidský, věda, že jest dal člověku svobodnost vuole, a ta jako osel bez rozumu dala sě milostí světu uvázati a držeti a těžce pracuje, s výsosti svého milosrdie jako s hory Olivetské pošle, aby dadúc člověku spasitedlné naučenie, odvázali od světa vuoli jeho jako osla a k němu přivedli, aby svú vuoli člověk obrátil již k Bohu a pro Buoh chtěl pracovati. Tu Bóh tiem darem své milosti jako vsede na vuoli člověčí a bude ji v cestě k Jeruzalému nebeskému zpravovati, vztahuje někdy jako uzdú od bezpřiemnosti a někdy lenosti její ponúkaje a drže, aby šla rovně netočéc sebú, tak že vuole sama bez toho daru Božie milosti nikdy by nepřišla k té nebeské odplatě, ani by ta odplata dána byla, kdyby vuole s darem Božie milosti nepracovala. Ó, šťastný, kohož zvede a zpořiedí svým darem Hospodin k cestě spasenie; blahoslavený lid, ješto jako oslík pracovitý puojde pod tiem Božiem darem do Jeruzaléma nebeského u věčný
