chválu jeho štědrého obdarovánie, ješto dá dobrým, a chválu divného jeho nade vše povýšenie. Podlé této sedmery věci máme sedmeru příčinu chvály jeho. Neb jakož dnes čtu o stvořenie světa a o zpořiezenie jeho, šest jest zvláštích skutkóv Božích v pořádu všeho světa. A sédmé nenie který skutek, ale jest velebnost jeho, ješto jest vše skutky převýšila, ješto divně jsú skrze nás všichni skutci, vše promění; a všecky skutky činí, vše promění, kromě že nečiní hřiechu, ale však i hřiechy přepúštie a pořiedí. A sám v sobě jest bez proměny, bez pohnutie, vždy v pokoji. Tohoť jest podobenstvie v šesti skutcích prvnieho stvořenie, ješto jest Bóh v šesti dnech učinil; a v sedmém dni odpočinul a vše dokonal.
První skutek Boží jest, že jest vše stvořil. V tom záleží poznánie chvály moci jeho, že jest mohl z ničehož to, což jest stvořil, ano jest to od sebe tak daleká věc, nic a něco. Ktož umí pomysliti, co jest nic, ješto nenie, a co jest něco, ješto jest, musí sě diviti té moci velebnosti, ješto jest z ničehož mohla tolik učiniti. A tak z ničehož věcem učiněným tak rozličné a veliké moci dáti. Protož vidúc veliké a divné stvořené věci a některé, ješto mají veliké moci, divíme sě, chváléce moc všemohúcí Boha našeho, ješto jest věci v sobě divnějšie i většie moci, než to vše, ješto jest, z ničehož stvořil. Neb, jakož jest v přísloví: Buoh dělil a sobě jest najviec ostavil, jinému jest své chvály nedal.
Druhý skutek Boží jest zpuosob všech stvořených věcí a zřiezenie. V tom jest poznati chválu jeho opatrné múdrosti, že ze všech věcí od najvětšie do najmenšie nenie, by jie neznal ijedné, a každú k něčemu zpořiedí. Vše vie, co jest proč učinil, co proč přepustil. Ač sě co zdá, by sě jako náhodú stalo, všecko jest to v jeho převědění, v jeho zpuosobu, an i počet vie piesku, zná každé zrnce, vie, kolik krópějek dšťových od počátka světa na zemi spadlo neb ještě spadne a která na které miesto.
Třetie
