řetěz na dvě jest přeťal, kteréžto přetětie na znamenie toho přesilného rytieře do dnešního dne móž viděno býti. A tak pak to učiniv, s pannú preč jest utekl, ano lidé o tom ničehož nic nevědiechu. Takž pak chvátaje dnem i noci k svému otci k Oldřichovi k vévodě českému jest přijel. Lidé jeho pak, ješto zóstali biechu o tom nevědúce, inhned jsú byli zjimáni a v tom jistém klášteři nectně a ohavně mučeni a potom ukrutně zbiti. Břecislav pak otci svému svú všecku příhodu jest rozprávil a tak vzem odpuštěnie bral sě jest do Moravy. A tu jistú dievku překrásnú Jitku kázal sobě biskupovi u pravé manželstvie potvrditi. Když pak ciesař Ota vzvěděl to, že Břecislav syn vévody českého unesl dceru jeho Jitku násilně, velmi rozhněval sě jest a inhned na tom miestě přisáhl jest a řka: „Nebo smrt raději budu trpěti nebo Čechy sobě podrobiti a svú ciesařzkú stolici prostřed Čech.“ A tak pak z druhé strany mužný muž tento Břecislav a přeudatný přísahu jest učinil, leč by umřel, chce ciesařovi věčnú škodu učiniti, takže ciesař i ciesařstvie věčnú škodu budú jmieti. A když sě tak s obú stranú zapřisáhu, ciesař s jedné strany veliký zástup lidí shromáždil jest i přemocný proti Čechóm. A z druhé strany vévoda český a syn jeho Břecislav z svými lidmi proti ciesařovi mužně sě jemu brániti chtiece, lid svój vhromadu jsú shromáždili, opřieti sě jemu vítězně mysléce. A když již oba na poli z svými lidmi stála ciesař i vévoda, Jitka dcera ciesařová a žena Břecislavova, žena múdrá a rozšafná, myslila jest na své mysli, kterak by tak veliká nepřiezen mezi přáteli sklidila a ovšem ukrotila. Tak pak zatiem uprosivši sobě u ciesaře bezpečnost odjíti i přijíti i přibrala sě k němu. A tak mezi mnohými rozličnými řečmi i výmysly takto výmysl sobě vymyslila, aby s obú stranú lidské krve prolití minulo a ty přísahy s obú stranú bez poškvrněnie každého z nich a bez úraza cti