aby zachovány mohly býti, toto sjednánie učini mezi nima, aby ciesař jel mocně do Čech a prostřed všé zemi, totíš v Starém Boleslavi svú posadil ciesařskú stolici a na ní mocně seděl i panoval bez přiekázy a na věčnú pamět toho seděnie aby tu jistú stolici tu ostavil. Nuž pak také, aby přísahu muže svého zachovati mohla bez pohoršenie svědomie, takto jest sjednala to, aby když by koli vévody české nebo jich budúcí potom k ciesařovu dvoru jeli a již ve třech mílech vzdáli byli od dvora ciesařova, země a zbožie ciesařovo, ciesařsvtí na věčnú škodu, správně beze všie odpory žězci mohli.
{Plamenný orel odkud pošel}textový orientátor
A té škodě zemi na věčnú škodu i pamět vévoda český i jeho naměstky budúcí po něm u bielém poli ciesařskú orlici plamenem se všech stran jako prorazovanú na svém štítu nésti mohli bez obrany. Znamenajž této ženě múdré, kterak múdře a rošafně múdrým úmyslem ciesaře i muže svého pokojně vhromadu zjednala. Takž pak ciesař z svým lidem vjev do Čech i přijel do Boleslavi i postavil tu svú ciesařskú stolici velmi překrásnú, jenžto na pamět tomu u boleslavském kostele do dnešního dne velmi snažně chovají. A tak přísahu svú zachovav preč jest jel. Potom pak vévoda český Břecislav vyjev z Čech i bral sě k ciesařovu dvoru a když byl za tři míle vzdáli, pustil oheň na ciesařovu zbožie, jemu škodu čině a přísahu svú zachovávaje. Tyto jisté úmluvy k svým budúcím, k vévodám českým i králóm potom budúcím přivedli jsú a přijednali tak, majíce by ty jakžto i do dnešnieho dne na věčnú pamět jsú zachovány k svědomí všem lidem nynějším. A takž od toho jistého času Břecislav otce svého vévodu Oldřicha v zpravovánie vévodstvie českého až právě do jeho smrti ve všem úsilí i ve vší práci velmi múdře a rozšafně zastával jest. Měl jest tento jistý Břecislav skrze pójčenie otce svého v své moci zemi moravskú, kteréžto
