bral sě a těm, kteříž raněni biechu, zvláštně utěšenie učinil. Když pak opět po opraveném mostu již Čechové u velikém množství bráchu sě, vida tieskeň velikú biskup umúdřiv zdraví svému nechtěl přeseň zasě jěti. Ale s Papienskými, ješto trhl vojsko děláchu, jimžto cesty i mostové známy biechu, od stanovišť korutanského vévody, jenž tvrz jednu tvrdú proti hradu Trek řečenému obdržal bieše, bral sě. A tu noc jakž mohl, tak přebyl. Zajtra pak stanovišť králových dobral sě ciesař, pak ten jistý hrad Trek Mediolánských, jenž velmi tvrdý bieše, inhned oblehl jest a inhned u malých dnech obdržev jej z svým rytieřstvem osadil.
{Laudun město}textový orientátor
A tak s tiem k Lauduni k tomu městu spanilému bral sě svú cestú, kteréžto město Pompejus udělal. Ti jistí lidé toho města ciesařovi a kniežatóm jeho své násílé, ješto od Mediolánóv trpie, rozpravili i prosili, aby prostřěd města stany své rozbili, nebo Mediolánčené tak to město Landu, jako i Knimaské z kořen zkazili biechu a tak lidi v službu sobě podrobili. A když ciesař stany své prostřed města rozbi a to zkaženie opatři, proti Mediolánským tiem viec jě sě bíti horlivěji. A když lidi, ani zlostnými hlasy svých nehod žalují, ciesař uslyšieše, Mediolánčené pod přímiřiem k ciesařovu dvoru přijeli, za to i za jiné ciesařovi chtiece dosti učiniti. Kniežata pak jich řeč pokornú, že točíš dosti učiniti chtie, slyšíc a každý z nich doma spieše býti žadajíce, dali ciesařovi radu, aby je na milost přijal.
{Mudrá řeč}textový orientátor
Tehda vstav Anshelm arcibiskup ranenatenský, obnovil ta slova a řka takto: „Však vieme, že chytrost mediolánská jest dobře nám známa, neboť zajisté sladkúť řeč mluví, ale srdce nevěrné mají. Buď jim tak míra odměřena, jako oni jiným měří. Nebť když jsú oni města svobodná a kostely zkazili, buďte také sami zkaženi.“ To když ciesař uslyšal z svými kniežaty, povolil té radě a inhned vrhl
