na pravici i na levici lidé sě rozběhli bojíce sě, nie, všecka zemi uheřská jich síly strachováše sě a téměř třisiechu sě všickni přěd jich viděním. Král uheřský, jenž boje sě síly Řecských ob onu stranu Rosy postúpil byl, uslyšav pak, že s tak velikém lidem Čechové na pomoc jemu přijeli, posilnil sebe z dobrú myslí s Řeky boj chtě mieti. Kniežata inhned uheřského vstřieci králi českému biechu poslána, jenž vesele jeho přijemše, jemu děkovali, že takú práci pro ně vzpodjal. A tak jemu čest, jakž toho dóstojno jest, velikú činili. Tehdy ciesař řecký vzvěděv, že král český přijel a uslyšav skutky jeho slavné, byli-li by to tak, jakžto noviny běžie, žádal sě pojistiti. Jednoho jménem Rokutu, ježto někdy byl čeledín Kunrátóv moravského vévody a potom všed do Řekóv pro svú ctnost také ctí došel, že s najprvnějšími ciesařovými město měl, byl poslal králi českému, aby napomanul jeho pro tu přiezeň, ješto na jeruzalemské jiezdě spolu měli za krále Kunráta, památliv byl a ji zachoval nebývaje proti němu. To když jako tajně s králem mluvieše, vojsko plně znamenal jest, ano velmi mocné jest. Poselstvie spósobiv vrátil sě rozpravuje to ciesařovi, že král z svým životem uheřskému přijel na pomoc. Zatiem pak král své vojsko položiv nedaleko od Řekóv jako zjitra velmi ráno boj s ním chtě vzieti. Znamenav ciesař věci posla svého Robity, v srdci je zachoval tvrdě a tak podlé rady svých mudrcóv v noci s nemnohem vojska přeplul přes Dunaj zasě, jiného lidu Stefanovi nechav tu na pomoc. Stefan pak jsa pln strachu, jménem síly české boje sě, nižádného boje nečinil, ale brz přěd strachem Čechóv preč jest utekl. Ta novina došla Čechóv, tehdy oni sumrak, jakž najspieše mohli, nepřietelsky řítili sě na strany a na stany i jeli sě jich bíti a jímati velmi ukrutně. A s tiem tak korúhev od