Léto Božie tisíc sto šedesát a jedno ciesař rozdvojenie římského kostela chtě ukrotiti a staviti, ješto sě biechu rozdvojili kardinálové o volení papeže, s jinými preláty sebral sě. Nebo oni Oktaviána, oni VIktora, oni Kolanda za pravého papeže jmějiechu, proněžto rozličné pány duchovnie do rozličných vlastí ciesař rozeslal jest pro ty věci chtě to skrotiti. Daniele biskupa k uheřskému poslal, jenž poselstvie spósobiv ku pánu svému Vladislavovi vrátil sě, jenž kakžkoli pro dlúhé časy a meškanie tam pohněvával sě naň král, však poctivě přijat milost obdržáv u krále.
Léto Božie tisíc sto šedesát a dvě král Vladislav na pomoc ciesařovi a Teobalda bratra svého s velikým vojskem poslal.
{Soběslav oblehl Olomúc a zle}textový orientátor
A když již na meze provažieše je, přěběhl posel z Moravy pravě, že Soběslav syn Soběslavóv olomúcské město nectně a neprávě vztekl. A kakžkolivěk tyto noviny protivné slyšal, však proto vojsko toto vždy vypravil. A takž pak jiné vojsko shromáždiv vtrhl do Moravy i oblehl Olomúc. Tehdy Soběslav králově moci nemoha ostáti, skrze Kunráta a Otu kniežata milosti prosil a také některá částka země aby jemu dána byla. To král snadně slíbiv, vzem jeho na milost a Olomúc v svú moc bral, z Soběslavem vráti sě do Prahy. A když byli po mši v hořější sieni biskupově, Soběslav čakáše toho, co král v komnětě své jemu chystal dáti. Naliť pak inhned zatiem jat byl a u věčší věžě okován, vsazen a jeho odtavad utečechu. Potom pak na Přimdu okován Konrátovi jednomu velikému ukrutníku poddán byl. Ciesař zatiem z svým množstvím lida rozličného okolo vešken Mediolán oblehl, vinnice a drievie zrubal a stáda zajímal, tvrze všecky a kastely zkazil a kteréž mohl Mediolánské spálil
