jako již ovšem ubezpečivše sě. A když sě již tak pokojně upokojeni v tom miestě ubezpečiechu, aj toť nemnějíce nezčestie a nerozšafné jich ubezpečenie jim sě přihodilo, neb když oni tak bezpečni biechu, Břecislav vévoda český z svými věrnými lidmi zemi svú vítězně chtě brániti, mudrým spósobením rozumným pořadem tak, jakž byl mohl, takto zpósobiv: Uzřev, že tito lidé práci a tiem úsilím velikým zmohli sě biechu, na ně, ani sě bezupečeli, jako silný lev z svými mužně a udatně sě jest obořil a je všecky, kteříž neutekli, od najmenšieho až do najvětšieho beze všie milosti zbil jest jako vězníky. A ty pak, kteří sě na běh dali, odbiechu až právě do ciesařova stanu, honil je prudkostí velikú a kohož dostihnúti mohl, ani starého ani mladého neživil jest. Tu příhodu nad svými lidmi od neslýchaného nezčestie vzvěděv ciesař, u brzké rychlosti z toho pohromu s některými svými s nemnohem preč utekl, jimžto jest předtiem dřéve dobrú naději dával, že pod korúhvi této silné orlice ciesařské boj nad Čechy obdrží.
{Příklad příslovie}textový orientátor
Nie, snad onoho starého příslovie nevěda, ješto lidé múdří právě a řkúc: „Nechval, kmotře, hodóv, až s nich pójdeš se ctí domóv.“ Z druhé strany Otmar vévoda saský z svými lidmi do Čech vtrhl s té strany od Běliny a takto všecko okolé popleniv a zkaziv, jakž najviece mohl, až právě do Mosta. Až tak i dojel byl do té vody, ješto jie Bělina řiekají, i stal tu z svým. Tuť na tom jistým miestě stoje, když nezčastnú příhodu ciesařovu zvěděl a jeho lidu, co jemu tento muž silný vévoda Břecislav spáchal byl, na mysl jemu to hrozné tanulo i lekl sě násilně velmi a s tiem příměřie vzem i jal sě mysli na své mysli, kterak by vévodu Břecislava okojiti mohl a jej totíš aby k ciesařově milosti navrátiti mohl, tiem jako přilísati sě chtě. Vévoda pak Břecislav úfaje do věrnosti svých lidí, těmi všemi radami saského vévodu jest
