a Čechy pak se vším příslušením i se všiem dóstijenstvím, se vší ctí i se všiem právem, což k tomu příslušě spravedlně a věcně, aby královstvie bylo a to přěvedení z Moravy do Čech aby věčně v své moci ostalo.
{Krále českého koronovali}textový orientátor
Tomu na znamenie a na věčné potvrzenie Jindřich ciesař slovútný a velebný toto své ustavenie a potvrzenie přěde všemi svými volenci, kniežaty, šlechtici i pány i přěd bezčíslným množstvím lidí i zevně a obecně přivolati jest kázal a takž s tiem svýma rukama vlastníma korunu královu vzem mezi volenci a mezi jinými kniežaty ciesařkými i pány, jenž tu biechu, Vratislava, jenžto dřéve vévodú byl, slavně a velebně jest korunoval, koronu královu jest na jeho hlavu vstavil. Tak Vratislav i tiem činem i byl jest na jeho královým dóstojenstvím povýšen a ode všech i skutkem i jménem králem českým byl jest povolán. Potom pak inhned ciesař Enlberkovi trirskému nebo treverenskému arcibiskupovi poručil i přikázal jest, aby vzdvihna sě do Čech Vratislava nového krále v jeho kostele v pražském podlé obyčeje mázanie králóv, kterýchžto obyčej na říských králích zachován bývá, totíš na hlavě i na prsiech, mezi ramenama a okolo ramenú a na rukú mazán byl na královstvie a s tiem tak, aby královým povýšením, jakžto obyčej jest, v svém českém královstvie byl okrašlen a povýšen. Ten jistý arcibiskup ciesařovo přikázanie chtě naplniti vzdvihl sě jest do Prahy a tu jest léto Božie po tisíci po osmdesát a po šesti toho měsíce června u pražském kostele, ano velikú mši slavně slúžě, Vratislav na nové královstvie jest posvěcen a pomazán a královým dóstojenstvím povýšen podlé obyčeje a řádu římských králóv, ano všecko žákovstvo i vešken obecný lid křikú velikými hlasy a řkúc takto: „Králi našemu Vratislavovi zdravie, čit a vítězstvie buď od Hospodina dáno.“ A jakž Vratislav, takéž i Svatava oba slavně sta koronována a královými koronami povýšena, kteréžto svěcenie a mazánie
