pokorných odpočívati. Neb tak sě jest líbilo Buohu, aby před lidmi a múdrými k tomuto světu mnohé věci útěšené v duchovenstvie skryty byly a malým pokorným zjeveny. Proněž všecky volá Kristus k sobě, a velí v jiném miestě, aby i malítkým nebránili jíti k němu; neb on všech muož posíliti.
Čtvrté a najposlednější pozvánie bude v druhém příští na svět Syna Božieho, den súdný. Tu svých pozove jiné odlúče a řka: Poďte, požehnaní, Otce mého přijměte královstvo, ješto jest vám připraveno! Ó, jaká tu bude radost těm zbožným, zbyvše všeho hubenstvie, všeho nebezpečenstvie, již svítězivše a věčnú čest a chválu a korunu vítězství vezmúc, věčnú radost v Boží milosti! Jehož i nám dopomoz, Hospodine! Amen.
Šestá neděle po sviečkách počíná
Tak jest veliká Božie milost, že v jeho milosti i těžká věc lehka bude. A protož volá nás Kristus, abychom s ním jako ve jhu v milosti jedné spřěženi byli; neb tak nám lehko bude snésti, což vzloží na nás, když bychom s ním v milosti byli. Protož i die: Vezměte na sě mé jho; pochotnéť jest spřeženie se mnú a lehké mé břiemě. Divné jest, že jinde praví Kristus: Úzká jest cesta, ješto vede k životu, a tuto praví, že jest pochotné jho neb spřeženie jeho a lehké břiemě. Ale chcem li učenie jeho sposlúchati, jistě to jest tak, že jest lehké břiemě jeho, a pochotno jest s ním spřeženu býti. Bychom pokorní byli a sklidní, jakož on velí sě nám od sebe tomu naučiti, zdali by nám vše snáze nebylo nežli těm, ješto jsú sě spřiehli milostí s tiemto světem? Ó, jakť těžce pyšní, hrdí podlé světa trpie hrdého proti sobě! Ó, jak sě jest světskému všem světským slíbiti nesnadno! Jedenť vzchválí cos buď, druhý vzhyzdí. Ale ktož by v pokoře tíše, sklidně bydlil na světě, milostí sě připřaha jako jhem k Bohu a vezma jeho břiemě na sě, pochotnost
