potřebie jemu k úmyslu jeho. A když to činie ti, ješto nestálú odplatu chtie skrze to jmieti, čím viece my, chtiec věčnéj odplatě, neměli bychom tbáti, jehož nám nenie velmi pílno. Pak sě sám svatý Pavel dává ku příkladu řka: Jáť běžím, ne jako pro nejistú věc; tak bojuji, ne jako bych jen větrem hýbal; ale treskci a krotím své tělo, abych, když jiným káži, sám zavrženým před Bohem nebyl.
Že pak chce Hospodin korunu dáti a odplatu, ktož proň pracuje, to v dnešniem čtenie ukazuje. Neb praví, že jest podobný běh královstva nebeského hospodářovi, jenž vyšed ráno pozval dělníkóv do své vinnice a sjednal s nimi dielo z penieze dne celého. A vyšed v hodinu třetie a opět v šestú, v devátú až i v jedenádctú, kázal jim dělat do své vinnice. A po skonání dne všem rovně zaplatil. Takéž Bóh volá, zove dělat, pracovat do své vinnicěe Některé uvede inhed z mladu k svéj službě; druhé, když již podrostú; třetie, když v sílu již budú vstúpati; čtvrté, když dojdú již síly; a páté, když sě již pohnú k starosti. A každému bude dán peniez k odplatě: věčný život. Ale však tomu rozumějte: ačť všichni jednostajný peniez vezmú, blažené viděnie navěky Boha, však v tom věčném životu čest a chválu jeden nad druhého bude jmieti podlé toho duostojenstvie, jakž kto zaslúžil, prvé přistúpiti k Božie službě, neb v milosti plápolivější neb trpnější. Znáť Hospodin v milosti rozličné proměny v zaslúženie, podlé nichž dá každému hodné miesto ve cti a v chvále, ale všem obecně zajedno jeden věčný život. A protož die jinde Kristus: V domu Otce mého mnoho jest bydlišť. Šťastný, v kteréž koli z těch kto zaslúží vzat býti, ale ščastnější, ktož vyššieho zaslúží duostojenstvie. Protož neustrkuj sě ižádný na to, že jest jednostajný peniez dán tak posledniem, jako prvniem, by chtěl řéci, ano jeho Buoh zove k své službě: Mlád sem, nechť pojměji své vuole; potom k starosti budu slúžiti Bohu. Takéž vezmu odplatu, jako bych počal i za mladu. Protiv tomu voláť
