z upřiemného srdce bylo poctíti. Ale radějí jsi postúpil po židovském oslepení, než po té vieře, ješto s věděl v lidech těchto, ješto jest pak ji i pohanský národ přijal. Darmo jsi obrátil k lité ukrutnosti lestné srdce; nezabieš toho, na něhož máš péči, ani tiem učiníš škody, ješto je ztepeš!
A tak ti zbožní mudrci do Betléma vedeni onú hvězdú, jakož ji viděli byli na východ slunce, a byli tiem veseli velmi, jakož nám to pokládá Čtenie; a všedše v duom, nalezli dietě s matkú jeho, dievkú svatú, padše poklonili sě, a otevřevše své poklady, dali jemu své dary: zlato, kadidlo a mirru. Ó, plného naučenie silné viery! Toho jest zemské uměnie nenaučilo, ale Ducha svatého jest to zpuosob. A odkud by to těm lidem přišlo, když jsú sě byli z svých vlastí hnuli, že ještě Ježíše neviděvše, nespatřivše na něm, čím by podobně poctili jeho, však tak jsú podobné přinesli dary? Jistě kromě oné hvězdy, ješto jest jich tělesným pohnula zrakem, světlejší paprslek pravdy dal jich srdcóm naučenie, že než jsú počeli té cesty práci, srozuměli jsú, že ten jim jest znameniem ukázán té hvězdy, na něhož zvláště sluší čest královská. A tu jsú v něm, davše zlato, ukázali jemu. A v kadidle ukázali jej hodna té cti, ješto sluší samému Bohu, a v myrze ukázali smrtedlnost jeho. A na tom, jelikož k viery slušalo osvěčení, mohli jsú dosti jmieti, věřiec tak a rozumějíc, že by mohli byli nehledati toho, by tělesným okem to viděli, ješto jsú byli zrakem své mysli opatřili. Ale jich snažnost, ješto jest je táhla, aby i dítě opatřili, i za našich časóv lidem i po nás budúcím vždy sě hodí; neb jakož sě jest hodilo nám, že po zmrtvýchvstání Syna Božieho ruka svatého Tomáše apoštola opatřila znamenie ran jeho, takéž sě nám hodí, že dětinstvie jeho spatřilo jest oko mudrcóv těchto. A tak viděli dítě a poklonu jemu učinili. Dietě z rodu Judova z plemene Davidova podlé těla, ješto jest sě z ženy narodilo, ano pod zákonem, jehož byl, ne aby zrušil, přišel, ale aby naplnil. Viděli dítě vzróstu malé, ano
