potřebno toho, aby od jiných pohodlé jmělo, ano nemá k mluvení moci, ani v čem od obecnosti dětinstvie člověčieho nenalezli rozeznánie. A poklonivše sě modlili sě jemu. Všeho jest to potřebie bylo. Neb jakož věrná svědectvie byla, ješto jsú v něm velebnost nezřejmého Božstvie ukazovala, takéž mělo býti ukázáno, že jest slovo Božie věrné a pravé přijalo masné tělo, a ta věčná byt Syna Božieho že jest přijala pravé člověčstvie, aby ani když veliké divy potom činil neb když potupné věci trpěl až i do smrti umučenie, pevnosti viery ta rozličnost nezbořila; neb nikterakž by lidé nemohli přijíti k spravedlnosti, jediné věřiec Pána Jezu Krista pravým Bohem i člověkem.
Té viery pravdě, ješto jest kázána od počátka, zlost kacieřuov Manicheóv protiví sě, ješto jsú učenie převráceného, pravých špílí básni sobě zpořiedili a až k tomu jsú přišli oslepeni, že jsú řekli, by pravého těla neměl Kristus. Zdálo sě jim nepodobné, aby Buoh, Syn Božie, byl v ženském břiše a by svú velebnost k tomu poddal potupenie, že by byl vjednán přirozenie tělesnému, aby sě urodil v pravé podstati těla člověčieho. Ano to vše nenie potupa jeho, ale moc jeho a veliká chvála, že jest to ráčil učiniti. Když toto vidomé světlo, na kterúž koli svítí nečistotu, nebude tiem poprzněno, ani slunečních paprslkóv krása, a ješto jest stvořenie tělesné, miesty nečistými zprzněna bude a zšereděna: Coť by Božská byt všemohúcie u věčné světlosti netělesné mohla býti kterú věcí zšereděna? Ale brž když jest to světlo Božské múdrosti tomu stvořenie, ješto jest k obrazu stvořeno Božiemu, přijednáno: stvořenie jest dalo učištěnie a poškvrny jest od stvořenie nepřijalo; tak jest Božstvie rány člověčstvie našeho uléčilo, jakž jest ijedné škody na své moci netrpělo. A ti kacieři zavrhli jsú zákon daný skrze Mojžieše i proročie řeči, čtení svatých evanjelist i řeči apoštolské porušili něco, ješto nebylo, přičínějíc a některého ujímajíc, v ten blud zašedše, že řkú, by Pán Kristus Ježíš pravého
