muce, to vše zlé, jímž jest vinna, ukáží jí svým spuosobem. A tak se všech stran uzří kruté zástupy svých nepřátel, ale nikdiež neuzří, kudy by ušla; neb donidž ujíti mohla, nerodila, jich pochlebenstvie poslúchajíc, neodtrhla sě od milosti nestatečného, radujíc sě v zabylstvie křivém. A tak ostane v najvětší túze, najviec nestatečné milovavši a jsúc súžena a se všech stran obstúpena nepodobnými činy svými šerednými a nejen činy, ale řečmi také i myšleniem, i co jest kdy dobrého obmeškala. A tak, ješto jest sě byla ke všelikéj vuoli světské rozpustila, v své bujnosti činiec, což chtiec, velmi svobodně, bude súžena přeukrutně. Ó, hřiešná duše, skrýtiť sě bude nijakž nelze a tak mrzkým a krutým nepřátelóm v ruce sě dostati přieliš hróza neslýchaná! I co odpovie ubohá duše, když bude počtu od nie potřebováno ze všeho času, který byl dán jí až do okamženie, jak jest ztráven, ze všech těch příčin, které je měla k dobrému svému? A vše to bude odsúzeno, což koli bude nalezeno, ješto jest podlé vuole Božie nezpořiezeno. Á, co hřiechuov, ješto jich netbala hubená dušě, vyskočí proti ní z nedojiepí, jako by jí byli v stráži stáli! A protož ovšem sě mýlíš, hřiešná duše, marně sě veseléc u veselé světském. By také věděla své súženie, plakala by a hledala by, donidž čas jest, donidž tě Bóh navštěvuje svú milostí, aby ušla toho hoře. Neb tvé miesto, totiž tělo, v němž nynie bujieš, jako by viec v něm byloť v pokoji býti, povrzenoť bude, že kámen na kameni v něm neostane, když z něho vydřiena budeš; a tak sě v rovu rozboří, že kost s kostí neostane. Tehdyť i synové tvoji padnú, totiž tvá myšlenie, ještoť sě zdálo, by tak vyšla, jakž jsi myslila, tať zahynú, jakož jest psáno: v ten den všechna jich myšlenie zhynú. A proč to vše praví Čtenie? Neb s nepoznala času svého navštievenie. Rozličněť Hospodin navštěvuje Písmem, kazateli nahodí někomu dobrú radu, dá příčinu a někdy tajným svým vdechnutiem vzbudí žádost