svatý Bernart: Kolik má svět libých věcí, tolik pokušení trpí spravedlivý člověk. Neb jako by to každému řekl: Poďte, uživte světa! I kto jest kdy přišel odonud, aby ukázal dobré onoho světa? Okrašl sě, čístě sě jměj, vzdvihni sě vzhuoru, dobuď sobě dobrého rúcha, užívaj toho, což před sebú vidíš, choď v ruoženém věnci, donidžť ruožě neoprchne! Páté podštívá nás tělo našě, žádaje sobě libých věcí, chtě v každé líbosti útěchu jmieti a jako řka: É, nechť neminu ijedné lúky, na níž bych útěchy nepojmělo v svém rozpuštění! To jest nám pověděl svatý Pavel, i sami to pohřiechu čijem v sobě, že tělo žádá proti duchu. O tom pokušení die svatý Bernart: Sami nosíme svá osidla, všudy svého nepřietele chováme [s]text doplněný editorem sebú. Mienímť tělo, ješto jest v hřiechu počato, urozeno i odchováno. Velikéť jest nebezpečenstvie a těžký boj proti nepřieteli domáciemu, a najviece že my, totiž jelikož podlé duše, jsme příchozí zde, ve všem kraji, a ten náš nepřietel v svém bydlí kraji a doma jest jemu. Šesté sám bývá člověk proti sobě, když jej přemáhati bude pokušenie a bude jako točiti myslí, povoliti li či nechati. O tomť die svatý Bernart: Taký jest popúdce ku padání sám svuoj člověk, že nenie, by sě co bál jiného, ač sám svéj rucě vzbrání, zlé sobě učiniti. Rukúť miením povolenie; jedné to vzdrž, ijednoť neuškodí pokušení! Sedmé máme pokušenie v dobrých činech, že z porušeného již přirozenie nenie nám lahodno, ale pracno činiti dobře, jen ač kto v obyčej sobě uvede činy dobré a oblehčí je jemu silná milost. Ale sprva hrozno jest sě o dobré činy ohroziti a jakýs strach, zdali by počna i nestatčil! O tomť die Písmo: Ježekť jest pod prahem, a lev na cestě, totiž: ostro jest počieti a počnúc strach veliké práce. A tak vidíš, jakť nás jest se všech stran oblehlo pokušení, že muožem ono slovo z žaltáře v pravdě řéci: Oblíčilo jest mne zlé, jemuž nenie počtu.
Znamenajž i druhé také, o němž sem řekl řéci nětco: kterým činem přemoci
