nemúdrého a svěcského sveden jsa z tohoto světa raduje sě a veselí sě, Hospodinu chválu vzdávaje, k nebeské odplatě, jenžto mučeníkové světí přebývají, doveden jest přeradostně. Nebo když již z svými rytieři večeřieše za stolem sedě, pověděl jest k nim a řka: „Zajtřejší den, dá-li Buoh, to jest u vigiljí svatého Michala probošta rajského pro milost krále nebeského, jenž jest za ny umřieti ráčil na svatým kříži, bracháčkové moji, smrt umučenie mého trpěti budu. Kterýžto svatý Michal dušici mú, když ji z těla pustiem, Bohu mému Jezu Kristovi donese a ohlásí. Proněžto jězte a a píte a kvaste dnes i hodujte sě mnú, neb již viece na tomto světě pitie tohoto tělestného toť již píti s vámi nebudu.“ Takž pak zatiem tento muž předóstojný vstav od večeři, inhned na modlitbu oddal sě Hospodinu všemohúciemu děkuje nábožným a vzkřiešeným srdcem čistú a pokornú žádostí spravedlivého dostiučiněnie za své hřiechy a za svých učinil jest zpověď. A tak pak kněze prosil, aby jeho rozhřěšil. A tak potom velikého pláče hořkosti za své hřiechy a za svých blížních hřiechy až právě do prvospí Hospodinu sě jest modlil. Potom velmi nábožně na celé svaté jitřní byl u pokoře i v náboženství. A když již jako záře vchodieše, tehdy pak tuto slunce přespravedlné túto září vešken svět osvěcujíce, nie, tuto světlo přežadúcie, to jest tělo Božie přepokorně přijal. A tak již osviecen jsa a připraviv sě, jako denice jitřnie osvětlen jsa, strachy nočnie všecky mužně utkal.
{Morit sanctus Venceslaus}textový orientátor
A tak bratra svého nemilostného a ukrutného, an sě k němu z temnosti beře ochotným pozdráveniem jeho pozdravil a tak od něho, jakžto někdy Abel od Kaina, byl jest raněn. Zatiem pak, když jemu ránu da, postúpil jest vzpět i padl zasě, nemaje moci nad Božím mužem. Ale tento muž dóstojný svatý Václav, chtě dobrovolně obětovati oběť
