věcech zemí vládniešě toho času a v zemi české jako miesto biskupa bieše, aby ráčil přijeti i posvětiti toho kostela jistého.
{Div opět tuto o kostelu pražským}textový orientátor
Jemužto blažený Volfgangus odpověděl jest a řka: „I čili zda žádáš mne, synáčku mój, však já zajisté tento kostel jistý tvój, jehož ty žádáš, aby posvěcen byl, viděl sem u vidění před Hospodinem, že jest udělán a povýšen a jest hlava i bude všie české země a k němu útočíště bude ve všech duchovniech věcech jakžto k najvyšieho povýšení stolici, neb tu biskupstvie a potom i arcibiskupstvie u budúciech časiech bude. Ale však nadto k tvé vóli a k tvé žádosti chci rád poslati, aby ten jistý kostel byl posvěcen.“ A takž i jest ten kostel Bohu na čest a svatému Vítu na hradě posvěcen.
{Div jiný}textový orientátor
Potom pak jiného času stalo sě jest, když jedné chvíle svatý Václav nočnieho času bosýma nohama jide do kostela prostřed zimy, ano všecka země pomrzla bieše a všecky cesty sněhem zavalily sě biechu. Rytieř jeho, jenž tajemstvie jeho vědieše, jménem Podiven jdieše za ním, v jehožto nohy, an obuv dobrú na nich jmějieše, taká sě zima řítila, na jeho nohy sě vrazila, že ji nikakž trpěti nemožieše pro velikú ukrutnost. Jemužto blažený svatý Václav znamenav to, pověděv i vece: „Vstav nohy své u mých noh šlépeje.“ Jenžto ten jistý rytieř učinil jest ihned, jakž jest jemu kázal muž svatý. A takž pak inhned toho jistého rytieře nohy v šlépejiech svatýho Václava jsú sě rozhřely, že potom viec i žádné zimy na nich nečil jest, ale šlépeje svatýho Václava všecky zkrvaveny biechu, neb dar Ducha svatého jmaje vešken milostí Božie rozniecen bieše, a tak prameny a paprslky rozličného milosrdenstvie na všě strany od sebe v rozličných skutciech milostných vypušťováše.
{Div jiný}textový orientátor
Neb toto přeslavné knieže blahoslavený svatý Václav v také štědrosti oddal sě bieše, že dietky bieše mladé pohaské, jenžto robotě poddány
