a přenevěrně moci své úfajíce a svých přátel nectných, mládence Jaromíra syna Boleslavova vévodina, jenž byl náměstek otce svého, myslili jsú zahubiti a sobě bez panského a zemeninského a všie věrné obci věděnie vévodstvie české země nectně a nevěrně lstivě chtěli sú osobiti. Tak pak jednoho dne ty přenevěrní zrádci kniežat svých Vršovští rádú a návodú Kochanovým, jenžto vódce a rádce jich všech byl přenešlechetný a jako z nich najvěčší, nalezše sobě sličenstvie času jednoho, vévodu a pána svého Jaromíra s falešným úmyslem pozvali na lov.
{Velíz klášter}textový orientátor
A pozvavše tak lstivě i vedli jsú jeho do hustého lesu velmi na to miesto, ješto nynie jest Velíz klášter. A takž uzřevše příhodné miesto k tomu nešlechetnému účinku, jenž učiniti zamyslili biechu, pána svého a vévodu Jaromíra nectně a ohavně k dřevu přivázavše i učinili z něho cíl střelcový, a tak střelami k němu střielely, zastřieleti jeho do smrti mysléce. V kterémžto střielení přihodilo sě jest takto Božiem chtěním a svatého Jana obranú, pro to veliké náboženstvie svatého Jana Křtitele ctil a jemu slúžil, v také núzi postaven jsa tento jistý Jaromír vévoda skrze něho milostivě byl obráněn. Neb kdy ti jistí nevěrní mordéři kniežat svých naň střeléchu střelami, svatý Jan svú húní neb svým oděvem ode všech šípóv jeho bránieše takž, jakž vévoda Jaromír nikakž zastřelen mohl býti nejmenší zástřelú. V túž pak také hodinu svatý Jan ženě Jaromírově paní velmi nábožné u vidění zeviv sě upomanul ji jest, aby k vysvobození i také núzi muži svému pomoci pospiešila. Nadto také, když ty věci tak sě dějiechu, jeden čeledín jménem Hovora vévody Jaromírovy při těch nešlechetných skutciech byl jest a na to patřil. Proněžto z pravé viery rozželiv sě nad svým kniežetem, inhned z rychlostí vsedl jest na kóň i mčal do Prahy na ručest všem věrným a pak přátelóm Jaromírovým vévodiným zvěstuje, co sě tuto skrze nevěrné zrádce a nemilostivé Vršovčany vévodě Jaromírovi děje sě, kteřížto všickni inhned v svým odění vsedše na koně s tiemto Hovorkú k tomu miestu jsú sě brali, an je vede na to miesto. A tak když sě již přibráchu tam, tyto nevěrné zloděce, kteréž jsú koli mohli, zlapali jsú a jim smrt dóstojnú učinili a pána svého od toho miesta a dřěva rozvázavše vyprostili. A když jeho rozvázáchu, jal sě přede všemi rozprávěti, kterak divně skrze obranu svatého Jana Křtitele byl jest od tohoto střielenie obráněn. A tak na věčnú paměť svého zproštěnie to jisté dřěvo, k němužto přivázán byl, kázal dolóv srúbiti a na tom miestě klášter svatého Jana Křtitele založiti a probostvie učiniti a nadati a jemu jméno vzdieti Velíz, na kterémžto miestě i po dnešní den na kmeni toho jistého dřeva oltář veliký udělán jest, v kterémžto klášteře pod zákonem svatého Benedikta pod mocí ostrovského opata mnoho mnichóv přebývá. Jaromírovy dvořané a lidé jeho věrní přijeli jsú, vévodu svého do Prahy dovedli. Tomuto pak jistému Hovorovi pro ctnost jeho viery, jenžto pánu svému ukázal, vévoda Jaromír věčně jemu i budúcím jeho lovčieřstvie, ješto dřéve k Stebni příslušieše, za odplatu dal jest.
O obležení města pražského, o jetí Oldřichově bratra Jaromírova vévody českého a o jeho slepotě eccizojazyčný text.
Léto od Božieho narozenie po tisíc prvého, když ty věci v české zemi tak sě dějiechu, Mezek vévoda polský na radu a i pomocí ohavných a mrzkých zrádcí Vršovčanóv, jenž kniežata svá zrazováchu, shromáždiv vojsko veliké a silné vtáhl do Čech i oblehl Prahu. Pak za dvě létě město pražské byl obdržal kromě Vyšehrada, jenž sě jemu silně bránieše.
Léto pak od narozenie Božieho po tisíci druhého nectný a ohavný tento jistý Mezek poslal jest k ciesařovi k Jindřichovi s velikými penězi a s mnohými dary předrahými posly své prosě velmi snažně, aby Oldřicha bratra Jaromírova vévody českého, jenžto těch časóv na jeho dvoře dvořieše, jma a svieže jeho jemu poslal. Kterýžto ciesař lakomstvie zlata a střiebra a jinými dary oslepen jsa, kázal to učiniti své cti ciesařské na velikú hanbu, kterýžto Oldřich potom nebo přikázaním ciesařovým nebo úrokem z toho vězenie byl jest vysvobozen.
{Drevník}textový orientátor
A tak vrativ sě do Čech přišel jest tajně na jeden hrad svój převelmi tvrdý, jemužto Drevík řiekají. S toho hradu poslal jest jednoho věrného rytieře do pražského města přikázav jemu, aby nočnieho času trubným trúbením nepřátely ubezpečilé přestrašili a ohromili.
{Strahov}textový orientátor
Tehdy inhned ten jistý rytieř věrný přikázanie pána svého naplniv u pólnoci, když lidé najbezpečnější jsú, zvuk a křikem vstúpil jest na najvyšie miesto nad Prahú, jemužto jsú Stráž toho času obecní lidé řiekali a nynie pak jma sobě jméno Strahov od Stráže nazvané, v kterýmž miestě těmi jistými trúbami velikými a hroznými hlasy učinili jsú zvuk a křikem nemotorným křikli těmito slovy a řkúce: „Aj, toť Polanové utiekají ohavně poháněni jsúc. Na ně, hrdiny Čechové, na ně, hrdiny, oddajte sě vítězně.“ Pro větší strach nepřátelský po dvakrát ta slova křičeli, když pak Polanové ty veliké zvuky trubné a hrosné hlasy lidské uslyšiechu, nebezpečni jsúce sebú strachem velikým a hrózú přielišnú přěžesivše sě, všeho oděnie nechavše i vše své zbroje, někteří hac na sě dospěti nemohli pro úžest toho ohromenie, jakžto kto mohl najlép nešlechetně na běh sě oddáchu. Ne, druzí čistoviniti, jako je mátě rodila, preč pospiechachu bez meškánie, otrapeni jsúc tiem strachem. Někteří pro to také nahlé otrucenie toho zvuku s mostu padajíc dolóv hlavy jsú slámali. Druzí také z nich sekanú cestu malými vrátci na pražském hradě pro velikú tiesken tisknúce sě psotně a ohavně jsú sě zdravili. Jiní mrzce a škaředě rozličným činem jsú zhynuli a někteří také z nich utekli. A ten jistý Mezek nešlechetný s málem s některými na běh sě oddav i utekl ke všem črtóm. Ty noviny když
