vzvěděv to Boleslav, že oni na jeho škodu táhnú, posly své poslal jest k Bořivojovi kniežeti českého královstvie, aby pro přietelstvie, jimž jest jemu přívuzen po Jitce, pamětliv byl a zámysla svého nechal. A tak pak dary jemu peněžné dáti. Obdržal jest na něm, že sě jest domóv vrátil. Ale pak že Bořivoj vnukovi svému Svatoplukovi, ješto jemu také na pomoc přijel byl, dielu v těch peněziech nedal, proti Bořivojovi strýci svému jal sě jest hněv nésti. A s tiem zatiem poslal jest lestně a chytře Svatopluk z svých lidí do Čech s tiem činem, aby i mezi pány i také mezi městy sváry zdělali a tak také aby krásnú řečí, kteríž by mohli, k Svatoplukovi přitrhli.
Léto Božie tisíc sto a pět shromáždiv Svatopluk zástup lidí, vtrhl jest do Čech, a tu pak v tom tržení mnozí nechavše Bořivoje i přistúpili jsú k Svatoplukovi, aby tak brzo Bořivoj nevtrhl do Prahy, ale město pražské sobě osobil. Proněžto Bořivoj u pražském městě stráží své zpósobiv, jakž uměl, Heřmanovi biskupovi hrad vyšehradský jest poručil, aby jim od něho vládl. A když pak Svatopluk šestí zástupy lidí od něho ku Praze přitrhl, nižádného nepoctil, kto by jemu přistúpiti bránil, s oné strany Vltavy připlavil sě jest k té vsi, ješto Bubny řiekají. A tak až právě k branám přijel i nalezl, ani jsú zavřeny, a rytieřstvo na nich, kterýžto silně sě mu protiviechu. Jenžto odstupiv odtavad, mezi oběma městoma na tom miestě, jenžto v sobotu trh bývá, stany své jest rozbil. A když viděl, že prospěti nemóže, vrátil sě jest z svými do Moravy, po nichžto vévoda Bořivoj oddal sě jest honě jě. A kdyžkolivěk mnohem viece lidí jměli, nežli však zrady bojě sě, umúdřiv sobě i nechtěl s nimi bojě vzieti.
Léto Božie tisíc sto a pět tento jistý Svatopluk s tiemi, kteříž sě z Čech k němu přivinuli biechu, vzem s nimi radu, jal sě jest vzpytati, kterak by Bořevojě strýce svého lestně a falešně králevstvie českého zbaviti mohl. Zatiem pak poslal jest k Budivojovi k synu Hronovu k muži velmi lstivému, kterýžto Hron rozličné lsti sobě vymysliv, bral sě jest k Bořivojovi, praví jemu, že by byl nepřietel hrozný Svatoplukóv. A takto jemu dávaje věděti, že by sě jinak pomstiti nemohl, jedno tak, až by ty jisté jemu zradil v český zemi, kteříž sě Svatopluka nadržie. A tak z tú řečí nectný a a zlořečený syn rosievač nešlechetností, umiesiv křivdu mezi pravdu, rádce Bořivojovi Božějě a Mutinu z toho rodu vršovského rozličnými vinami osočil jest. A tak jest radil Bořivojovi, aby jě jako zevně nepřátely své hubil a jim sě protivil. To když Vršovčanie uslyšiechu, k tomu porozuměli, k Svatoplukovi sě brali.
{Nota bene}textový orientátor
Do Moravy jeho jsú navedli, aby proti Bořivojovi kniežetstvie králevstvie českého přijal, jenž jim povoliv učiněn jest kniežetem a povýšenie přijal a Bořivoj bezděčně od těch nešlechetníkóv z Čech vyhnán. Tento jistý Bořivoj jměl jest syna jménem Jaromíra, kterýžto potom římskému králi Lotarovi řečenému tak sě třmi sty oděncóv byl jest poslán.
O přieběziech Bořivojových a o Svatoplukových tak spolu
Léto Božie tisíc sto a sedm toho měsiece máje Svatopluk syn Otóv bratra Vratislavova, někdajšieho krále českého, měl jest kniežetctvie české a Bořivoj druhorozený syn Vratislavóv bral sě jest z Čech do Polsky, vyhnán jsa, za nímžto bratr jeho třětí Soběslav s mnohými pány a šlechticemi zemskými bral sě jest preč z české země. Bořivoj pak z Polsky vzdvihl sě jest k Jindřichovi k čtvrtému řimskému králi do Sas i žaloval jemu své nehody i křivdu, co sě jemu stalo bylo, a s tiem prosil jest ciesařovy pomoci, aby navrácen býti v své miesto, slibuje veliké penieze
