opatřiv vévoda preč jest utekl. A ten hantfest, jenž přisáhl vzieti byl, nevzal jest od krále, ale s tiem mlče s svými pány hanbu tu umlčečky měl jest sobě, nebo jakž najspieše moha k Dunaji tiehnieše a král po něm chutně z svými jeho honieše. Proněžto král téměř všecky Rakúsy zhubiv a zkaziv s vítězstvím domóv sě vrátil slavně.
Brambuřská
Toho léta Ota třětie markrabie brambuřský bratr Janóv tiem mnichóm predikátorem, jejž srdečně milováše, v Štrusperku založil klášter. Ten jistý Ota Blaženu neb Beatricem dceru krále českého pojal sobě za ženu i jměl s ní Jana řečeného z Prahy, Oto řečeného Dlúhý, Albrechta a Otíka, Kunhutu a Metildu. Ten jistý byl jest člověk velmi nábožný, bděním a modlitbami i posty své tělo trudě a na každý pátek nehty neb jehlami až do krve sě zdieral na pamět Božiemu umučení. Jan pak bratr jeho pojal Zofii dceru Voldmarovu krále dacského i měl s ní pět synóv: jednoho Jana, jenž kakžkolivěk měl dceru krále kastelského sobě oddanú, však za zdravie otcova ještě pojal Hedviku dceru páně Mikulášovu; měl jest také Otu, jenž v Strasfordě v hlavu šípem zastřělen a tak celý rok v hlavi jej nosil, proto pak byl nazván markrabie řečený S šípem až do smrti. Ten jistý pojal sobě ženu Elichu jménem dceru Janovu hrabí z Holstice. Jměl jest třětieho syna Konráta, jenž jest pojal sobě Konstancii dceru Přemyslovu vévody, s velikú čestí té krajiny podlé Varchy měl jest; také syna řečeného Erikus, jenžto v Majtburce, Kolíně a v Hiberštandě byl kanovníkem a potom biskupem majtbuřským. Jměl také dceru Helenu, jenžto pojal markrabie Bedřiech.
{Papež klel ciesaře i zsadil}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě čtyřidceti a pět Inocencius papež, když v Lugduně sněm jměl obecný, Fridrika ciesaře konečným súdem dolóv zsadil a jej od obce křesťanské odlúčil. Proněžto Jindřich
