spali biechu, toho času s některými nahými preč jest utekl. Takž pak zatiem král Václav, sebrav z Rakús množstvie dosti veliké, znenáhla tři dni přibral sě do Prahy i obdržal to město i popudil syna preč. Potom pak po mnohém rokování všecku zemi zasě jest měl. Ale když k otcově milosti byl navrácen, přijel k němu chtě s ním o svém stavu i o svých rozmluviti, jehož král na jednom hradě jménem Trslav jieti inhned kázal a tak pro lázeň na Přimdu tak jata jsúce kázal donésti. Když pak otec pokoru od syna uzřev porozuměl jest tomu, že netolik syn jeho vinen jest byl, jakžto nešlechetní rádcě. Takž pak ne po mnohých dnech syna vypustiv z vězenie některé nešlechetné rádce na Petříně z dckú hlavy dolóv srubovati jest kázal a druhé u městě ukrutně na kola zbíti.
{Ctibor Múdrá Hlava první}textový orientátor
Mezi nimžto jako hlava jich byl jest Ctibor, jenž Múdrá Hlava příjmím slovieše, ten jest jakž právě na Petříně sťat. Potom pak král dal jest synu svému Moravu i byli jsú až do smrti otec se synem u pokoji živ.
{Česká země byla zakleta}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě a bez jednoho padesát Mikuláš biskup pražský byl jest jat. A tak i zvoněnie i v krásných ornátiech slúženie zapověděl jest mimo jedinká dva zvonce a jedinké ornát postní, ješto odpustil byl ku potřebě zvoniti a slúžiti. Toho měsíce pak dubna puštěn jest z vězenie.
{Krúpy veliké spadly, povodeň veliká}textový orientátor
Léto Božie tisíc dvě stě a padesát toho měsíce června krúpy veliké spadly jsú o poledni, jenž obilí i dobytku velikú škodu jsú učinily, jenž za sedm dní celý ostaly velmi veliké jsúce, třehranaté jako podobenstvie majíce, po nichžto inhned veliká povodeň byla jest.
Léto Božie tisíc dvě stě padesát a jedno Přemysl markrabie moravský syn krále Václavóv Štýrsko a Rakúsko, jenž dědice nemějiechu svého zvláštnieho, podlé múdrý rady otce svého bez prolitie krve bez velikého úsilé panování svému podrobil jest, zčiniv taky pokoj v těch zemiech, jakéhož nepraviechu
