tisíci nedaleko od mezí moravských v jednom údolí stáše, tu rozbiv stany přes noc. Na úsvitě pak, jenžto mnozí ještě spiechu ani žádné noviny o vevodě rakúském nevědiechu, ani co tbajiechu, aj toť inhned zatiem s velikú rychlostí mnoho střělcóv stany těchto všech obklíči. Inhned v tom pokřiku Oldřicha vévodíka, an preč běží, beze všeho, bězě, s oděniem, svú rukú jal jest. Takž pak jiné, ani beze všeho běžie, semo tamo oděnie inhned zjímali jsú, jěž do Rakús svázány dovésti kázal, a ti, kteříž sě bránili, zbiti jsú ukrutně a někteří ode všeho preč utekli. Ti, ješto zjímáni byli, mnohých z nich, aby potom Rakušanóm na škodu nebyli, nosy a uši obřezali jsú. Mezitiem Rakušané boj obdržavše a kořist sě vzdělili. Někteří také páni moravští penieze davše vévodě prázdni byli vězenie. Ale hradóv, ješto král český tehdy tu jmějiechu, nechtiece vzdáti, dali jsú sě čistoviniti na velmi velikú zimu nositi před jisté hrady.
{Čírek}textový orientátor
Nie, jeden pán jménem Čírek oko levé dal sobě vylúpiti nežli hrad vzdáti Madberg, umřieti chtě raději, nežli zbožie sobě poručené vzdáti a pánu svému nevěru učiniti. Toho léta snad diábelským návodem, jenž nepřietel lidský taký svár mezi Václavem králem a mezi synem jeho Přemyslem stal sě, že musil synu svému vzdáti korunu, jediné sobě Cviekov, Loket a Most sobě ostaviv. Ale že proto pravé přísahy na ty smlúvy neučinil ani sě zavázal podlé práva, ale bezděky potom těm smlúvám jistým nechtěl jest povoliti otec.
{Boreš z Oseka}textový orientátor
Toho času jeden pán jménem Boreš z Oseka, ješto s otcovy strany bieše i držieše ten hrad Mostských, Přemyslovi udatně jeho bránieše tak, že Přemysl uzřev to shromáždil veliké vojsko i přitrhl k němu i oblehl hrad silně.
{Švamberg}textový orientátor
To když tak sě dálo, zatiem ten jistý Boreš z Švamberga, až se pány z Lemberka shromáždiv, vojsko těch Čechóv, kterýž králi přijiechu, i také Němcóv z Míšně na Přemysla v noci nepřátelsky udeřil jest. A tak z Přemyslových mnozí zbiti jsú a Přemysl z svými, jenž
